Podle původního řeckého vysvětlení se nazývaly ezoterickými ty osoby, které byly schopny rozpoznat souvislisti různých doktrín. Tím se staly zasvěcenými a majiteli tajemství.
V současnosti je ezoterie výjimečně širokým pojmem. Prakticky se zde dá vyjmenovat všechny směry – obzvlášť od dobytí prostoru New Age – což se nedá zařadit do vládnoucí dogmy a do vědeckých položek. Přívrženci ezoterie a exoterie, to znamená ne ezoterické nauky patřící do „vnějšího kruhu”, víry atd. vedou mezi sebou až do dnešní doby skutečnou válku. Dodejme k tomu, že bezvýznamně, protože vědění je stálé, ikdyž se „získává” kdekoliv a z jakéhokoliv pramenu.
Zařadit sami sebe v kosmu je i samo o sobě silně zatěžující úlohou, a to vše korunovat náboženským sporem „sarus kontra polosarus” (viz vztahující se část Život Briana) je i zbytečné. Částěčně se i dá tento souboj pochopit, protože po období Ryb přichází období Vodnáře, předchozí je právě stejně staré jak Ježíš. Mluví se tedy o svalení tabu, které po dobu dvou tisíc let se velice zesílilo. Otázku – okořeněnou nemalou ironií – výborně rozebírá film zhotovený v roku 2009 – „Kouzelník koz”, respektive – pro největší radost milovníků knih – seriál „Božské profecie”.(Samozřejmě existují i o hodně rozhodnější příklady: některé části knihy Marlo Morgana – Zanes zvěst pravým – jsou i pro vrozené „ezo”těžkým soustem.
Ezoterie, tedy vzpomínané vědění „vnitřního kruhu” není - paradoxním způsobem – v dnešní době již natolik tajná: Během dvaceti minut najdeme v našem uzším okolí alespoň jednoho člověka, který přemýšlí o světě a o událostech v něm probíhajících zásadně jinak.
Dnes tedy „ezo” pomalu zabírá své místo v „exo”.