Na životě Nicholase Flamela není nic legendárního. Národní knihovna v Paříži vlastní práce psané jeho rukou, a také originály děl, které on sám napsal. Všechny úřední dokumenty týkající se jeho života byly nalezeny: jeho smlouva o manželství, jeho darovací listiny, jeho závěť. Jeho osobní příběh odpočívá v těchto materiálních důkazech a spisech, které obvykle hledáme, pokud potřebujeme něčemu věřit. K této historické skutečnosti, rozhodně autentické, legenda přidala nějaký detail. Avšak v každé malé části, kde klíčí zrnka legendy, lze najít solidní základ pravdy.
V polovině 14. století měl Flamel obchod s knihami v Saint-Jacques la Boucherie v Paříži. Kopisté pracovali s ním, on sám dával hodiny krasopisu šlechticům, kteří se sotva uměli podepsat. Oženil se s inteligentní a hezkou vdovou Perrenelle. Byla to žena schopná udržet tajemství po celý svůj život. Flamel měl znalosti hermetického umění, neboť antická alchymie se díky Arabům dostala až do křesťanských zemí.
Jedné noci se mu zdálo o andělovi, který k němu přišel, držel v rukou knihu a vyslovil věty, které zůstaly v jeho paměti: „Podívej se na tuto knihu, Nicholasi. Na počátku nebudeš ničemu rozumět, ale jednoho dne v ní najdeš to, co žádný jiný člověk nebude schopen vidět“. Flamel natáhl ruku, ale celá vize se rozplynula.
Jednoho dne se v jeho obchodě objevil nuzný člověk s rukopisem na prodej. Flamel pochopil, že to byla kniha, kterou mu ukázal anděl, a zaplatil bez smlouvání. Kniha byla nádherná, s vyrytými znaky, které nedokázal rozluštit. Na první straně stálo, že autorem knihy byl Abraham Žid, princ, kněží, levita, astrolog a filosof. Pak následovaly velké kletby každému, kdo by upřel na knihu zrak, aniž by byl kněží nebo písař. Záhadné slovo maranatha na každé straně umocňovalo pocit strachu.
Flamel věděl, že jako písař mohl číst knihu bez obav. Chápal, že existuje přísný zákon pro zasvěcené, podle k