Setkáme se s hodně příklady v nejrozmanitějších kulturních okruzích, když duchovní vedoucí jednoho národa často přijímal moudrost a rady a morální zákony od bohů, duchů na nějakém vyvýšeném místě, respektive tam je předával svým učňům. Připomeňme si například největšího „mudrce” západního světa – Ježíše, který svolal své stoupence na jednu horu, aby jim sdělil božské slovo, spolu i s příkazy, na které křesťanský svět stavěl celou pozdější morální hierarchii hodnot (viz Kázání na hoře!).
Víra ve svaté hory se samozřejmě neomezuje jen výlučně na kulturu evropskou, jako ani ne na historické doby. Jednotlivé amrické indiánské kmeny, anebo řekněme národy, žijící v Himaláji se do dnešní doby dívají na hory jako na svaté a považují je za „obydlí” duchů a božstva.
Podle nauky feng shui mají vrcholy výšin význačnou úlohu, protože zde i energie proudí blahodárně a světové strany jsou dosažitelny bez překážek. V Číně se proto nestaví důležité budovy na spodní části města (sídlo budovy soudu, parlament atd.), ako je nepředstavitelné i to, aby budova předurčená nějakému vynášení zákonů, hospodářskému vedení, dostala místo na břehu řeky (proudící voda totiž podle jejich víry „odnese” peníze). Paláce, hrady a pevnosti postavené na vrcholu hor sloužily samozřejmě i praktickým cílům: byly snadno obranitelné a v případě potřeby se daly odizolovat od vnějšího světa.