Hovoříme o čase, jako kdyby to bylo něco hmatatelného. Lidstvo celého světe se neshodne na tom, kdy nastal rok 0. Obecně dnes bereme naprosto automaticky odpočet času dnem narození Ježíše Krista, jenž zavedl opat Dionýsus Exiguus v roce 525. Vidíte, ani zde nemůžeme říci, že to je rok 0. Je to prostě jen lidské rozhodnutí, aby… proč vlastně? Z jakého důvodu bylo třeba zavést měření času na hodiny, dny, měsíce a roky?
Začal se nejdříve používat v Římě a zapisovali se do něj dlužníci. Velký význam měla evidentně jména v něm zapsaná. Juliánský kalendář za svůj název vděčí vojevůdci Gaiu Juliu Cesarovi. Kromě toho, že to byl vynikající voják, zavedl tzv. přestupný rok se svými 366 dny po tře letech s 365 dny. Ale ani to se nezdálo dosti přesné, a proto papež Řehoř XIII. Rozhodl v roce 1582 kalendář upravit. Tento zásah způsobil, že jako mávnutím proutku zmizelo z kalendáře 10 dnů a kalendář dostal název gregoriánský. Ale vojevůdce ošizený nebyl, podle něho má název 7. měsíc v roce. Ano, česky červenec, ale v mnoha světových jazycích se mu říká určitou odvozeninou jména Julius.
Víme, že lidé si všímali, že Slunce vychází a zapadá, střídá ho měsíc, střídají se roční období (samozřejmě dle místa na Zemi), přizpůsobovali jim své životy, životy svých kmenů atd.. Pak se stalo to, že byl založený kalendář. Jelikož byl občas zneužíván (úředníky u moci), byl několikrát reformován. Takový, jak ho známe dnes, se poprvé ukazuje zhruba v 9. století.
Čas, troufám si říci, je námětem nikdy nekončících možných rozhovorů. Možná jedním z časů, kterému je v poslední době věnována pozornost, je čas letní. Zaveden byl kvůli úspoře elektrické energie a využití „bílého“ dne k lidské práci. Nicméně mnozí z nás si uvědomují, jak neblaze střídání „zimního“ (já tvrdím, že je pro lidstvo nejpřirozenější) a „letního“ času ovlivňuje. Já osobně to nesnáším, dlouho mi trvá, než se přizpůsobím jednomu či druhému. A všimli si toho i ti, kteří mají co do činění s biologií. Snad se již brzy dočkáme zrušení tohoto střídání a bude zpět zaveden čas „zimní“., tak jak vyhovuje lidskému biorytmu. Světový čas je měřen na poledníku nula a rozdíly se stanovují podle posunu na východ či západ od něj a těmto časům říkáme pásmové. Byl zaveden v roce 1925. Pokud jde o tzv. středoevropský čas, měří se na 15 stupni východní délky a od toho základního je rozdílný o jednu hodinu. Sluneční čas se měří již po dlouhá tisíciletí. Nejstarší sluneční hodiny byly nalezeny v Irsku při archeologických vykopávek a datovány jsou do let 5000 před naším letopočtem. A představte si, že o 1500 let později se běžně používaly v určité podobě v Egyptě, Babylonii, Indii i Číně. Tak dlouhý čas se měří čas.
A jak je možné, že někdy čas vnímáme tak, že letí jak bláznivý a jindy se vleče tak, že si říkáme, že snad stojí? Jak je možné, že když je nám hezky, bavíme se, jsme v kruhu rodiny, přátel či příjmných lidí, tak čas uplyne jako mávnutím proutku? Když máme povinnost, která nás nebaví, máme pocit, že to nikdy neskončí. Říká se, že šťastní jsou ti lidé, kteří nejsou otroky času, pokud ovšem nechodí na všechny schůzky pozdě. Já osobně nesnáším nedochvilnost, protože ctím ČAS toho druhého zúčastněného a sama dopřávám druhým „akademickou desetiminutovku“. Říká se, že je čas drahý. Ano nebo ne? Co myslíte? Pokud na něj pohlédnu z vlastního úhlu pohledu, je to celkem „drahá komodita“ a podle toho by se s ním mělo nakládat. A protože prožíváme čas adventní, který nás obecně nabádá ke zklidnění, introspekci, pobývání se svými bližními a přáteli, tak máme možnost k zamyšlení i nad tímto tématem.
Další zajímavé informace naleznete taky na naší Facebook stránce!