Většinou je tomu tak, že nejvíce trpí závistí „střední třída“. Ti, co jsou skromní a prostí, nemají potřebu závidět a ti, co jsou až na samém vrcholu žebříčku, to nemají zapotřebí. Nejedná se samozřejmě o pravidlo, i v oné „střední třídě“ je mnoho lidí, kteří se bez této zákeřné vlastnosti obejdou, ovšem těch, kteří závidí, je víc.
Možná to znáte ze svého života. Kamarádka, která se vám staví do očí jako „úžasná“, vás za zády pomluví. Možná se bude snažit přivlastnit si i vašeho přítele, protože vám ho závidí a říká si, že ona by se pro něj přece jen hodila lépe. A jestli dáváte na sociální sítě ještě fotografie vašeho pohodového vztahu (nakonec těmi, které značí neúspěch, se nechlubíme), buďte si jista, že si tuto kořist ujít nenechá. Nebo máte v práci kolegu, který má na výplatní pásce daleko méně, než vy, což může být z mnoha důvodů (méně odpovědnosti, práce, nebo jen není natolik schopný), ovšem nedopatřením zjistí, jak jste na tom s výplatou vy, a závist je zažehnána. A to už nebudeme mluvit o sousedech, kteří nemohou rozdýchat vaše nové auto, plot či obyčejného domácího mazlíčka.
Bránit se proti úskokům závisti není jednoduché. Mnohdy je lepší o svých úspěších moc nemluvit, zůstat tak trochu tajemnými. Nebo se na všechno vykašlat a nechat „závistivce“, ať se užírají ve své omáčce. Nakonec, pokud závidí vám, jste to právě vy, kdo má všechny trumfy v ruce. Jen buďte obezřetní, abyste si díky lidské vychloubačnosti udrželi eso v rukávu až do konce hry.