Srpnovou noční oblohu každoročně zdobí padající hvězdy. Ve skutečnosti jsou to meteory, které se shlukly do roje, létají si v tom obrovském vesmíru a my je opravdu můžeme považovat za padající hvězdy. Alespoň je tak vnímáme Momentálně trávím krásné letní dny na místě, kde je téměř nulový světelný smog. Takže si umíte představit, jaká podívaná se mi naskytá, když zvednu oči k nebi. A víte, že mě hned napadlo přání? A ne jedno! Samozřejmě vám je nesdělím, ale uvědomila jsem si, jak ta myšlenka přišla naprosto necíleně a přirozeně. Možná to bylo způsobeno tou nádherou, kterou jsem nad svou hlavou uviděla.
Každý rok můžeme vidět ten vesmírný „hvězdostroj“ zhruba od polovičky července až téměř do konce srpna. A představte si, že ho lidé vidí již 1762 let! Samozřejmě, že byl původně spojen s příběhem o sv. Vavřincovi, který než aby odevzdal církevní majetek vládnoucímu císaři Valeriánovi, rozdal jej chudým, za což ho stihl trest nejvyšší, ztráta života. Za několik dní po popravě si lidé všimli podivného úkazu na nebesích a začalo se hovořit o tom, že se jedná o „slzy svatého Vavřince“. A teď si dovolme druhou představu, že až v druhé polovině 19. století byl tento jev objasněn a pojmenován astronomicky. Zásluhu na to měl italský astronom Giovanni Schiaparelli. Nejintenzivněji můžeme toto hvězdné rojení vidět mezi 11. a 13. srpnem, tudíž tato data již máme za sebou. Ale ještě na to máme přece jen dva týdny.
Historicky první zmínka o perseidách pochází z roku 36 a pochází z Číny, ale existují zmínky v historii japonské či korejské. V Evropě byly zaznamenány v roce 811. A pak už se tomuto jevu začali věnovat astronomové.
A co vy? Viděli jste padat hvězdu? Vyslali jste si nějaké to přáníčko? Pokud ještě ne, máte k tomu ještě nějakou tu noc šanci, tak ji nepropásněte. I když to nejsou hvězdy… Přeji krásnou podívanou a splnění všech tajných přání!