Nevím, jestli bych do toho šla znovu, ale asi ano, bylo to docela užitečné, naučila jsem se spoustu nových věcí, získala nové zkušenosti. Nic proti svému milému pracovnímu kolegovi nemám, ba právě naopak, ale jak se z toho našeho vztahu stala skoro závislost, tak najednou nevím, jak ze začarovaného kruhu ven…
Jarmila
Odpověď
Ahoj, to co prožíváte, jsou ambivalentní pocity, na jednu stranu jste ráda, že všechno zdárně skončilo a nic se nestalo, něco jste si užili, nikdo na to nepřišel, dokázali jste to, ale na druhou stranu si říkáte, že je škoda, že to nemůže pokračovat. Později se dostanete do stavu, kdy budete nostalgicky vzpomínat a pokud se vám podaří znovu prožít něco podobného, možná se přistihnete u myšlenky, že je to jako za starých dobrých časů… Není nic zvláštního na tom, když se zamilujete do schopného, užitečného chlapa, nejlépe pracovního kolegy. Řekl bych, že psychologové, kteří se občas zabývají vztahy na pracovišti, by podobné citové výlevy mohli téměř se stoprocentní určitostí předvídat. Tomu za určitých podmínek propadne prakticky každý. Podobně, jako většina lidí, kteří den nebo dva dny nejedli, dostane hlad. Potom si můžete říkat, že je zajímavé, že když jste o podobných případech četla v časopisech, tak jste si říkala, že se vám něco podobného nemůže stát, ale sotva jste se dostala do srovnatelné situace, tak se to na tři doby stalo. Potom se z toho zase dostanete, ale stejně se vám pár dnů, možná i týdnů kdesi hluboko v hrudi budou míchat pocity uspokojení s pocity hluboké lítosti. Nejdůležitější je odolat pokušení popadnout telefon a zavolat, poslat sms nebo mail… V případě, že ještě nemáte nikoho jiného, komu byste mohla věnovat svou slunnou pozornost (víme, že láska a zamilovanost se nejlépe léčí opět láskou a zamilovaností), měla byste si položit následující otázky: Co jsem si od toho vztahu slibovala? Co jsem očekávala? Co jsem od něho dostala? Mohlo to být lepší? Hledala jsem skutečně vzta