Každý člověk, zvíře, rostlina, věc, tedy vše na světě má auru. Aura není nic jiného, než vyzařování. Promítnout se kolem těla v podobě oscilace dokáže nejen tělo, ale i city, vědomé a podvědomé myšlenky. Vše má charakteristickou základní barvu, tato se však neustále mění. V případě lidí ovlivňují aktuální barvu aury momentální city, myšlenky, zdravotní stav a ještě mnoho jiných faktorů.
Konstrukce aury
Aura se skládá z více vrstev, tyto přesahují jedna do druhé, smývají se. V přímé blízkosti lidského těla vytváří auru bioenergie modravé barvy, trochu dále se nachází energie vědomých činností. Na 30 centimetrů od těla jsou viditelny energie vědomých myšlenek, po dalších 30 centimetrech se naše aura zapojí do kolektivního vědomí. Postupujíc směrem ven má aura mezi vrstvami barvu stále konstantnější, na úrovni kolektivního vědomí je prakticky beze změny.
Tělesná a duševní činnost člověka udržuje auru ve stále změně, takto umožní vydedukovat aktuální zdravotní a duševní stav člověka. Základní vlastnosti osobnosti prokazují v auře vždy vyrovnanější, pomalejší pohyb, zatím co duševní pochody znamenají rychle se pohybující, vibrující barvy. Takto tedy dokážeme rozlišit, zda daná barva a k ní spojená vlastnost je pro dotyčného charakteristická všeobecně, anebo jen v daném okamžiku.
Schopnost vidění aury jen sama o sobě není schopna léčit, avšak když s pomocí vidění aury naše nemoci a slabé, či právě hyperčinné body našeho těla zmapujeme, najdeme snadněji cestu k vyléčení.
Kdo dokáže auru vidět?
Zkrátka a dobře – kdokoliv, ale nejvíce lidí potřebuje nějaký cvik. Malé děti jsou schopny spontánně vidět auru asi do svých 3 let. Dokazují to téměř v každé rodině prořeknutí. Nepřekvapme se, když například na otázku „Kterou tetu máš ve školce nejraději? dostanete odpověď –„ Tu červenou”. Děti ale dokážou mimořádně senzitivním způsobem určit i změny nálady, takto se může stát, že náš malý začne plakat, ikdyž jsme mu neřekli ani jedno špatné slovo, vidí a cí