Obludný ďábel s rudýma očima, s rohy, křídly a drápy, s tím vším, co si o něm lidská mysl představuje, dřepí na svém hranatém trůnu a v ruce obrácenou třímá pochodeň! Ta planouc vzhůru nohama hlásá to, oč jde při zaklínání Ďábla.
Probouzí v nás přehnaný egoizmus přesvědčením, že jsme to my, kdo jednáme a že osobní skutky jsou jen naše, tedy oddělené od Jediné Vůle a my pak zneužíváme a špatně směrujeme svou životní sílu! Pak nás k činu vyburcují už jen ty cíle, které nás zveličí. Díky tomu pak druhým vnucujeme svou vůli a činíme tak, ať chtějí nebo ne. V té úzkoprsosti věříme tomu, že co je na lidech, místech nebo věcech není víc než to co je zjevné a že v životě nejde o nic víc než o materiální svět a tělesná potěšení. Vidíme mužská i ženská prsa, neboť to může být muž i žena. Kozlí rohy i brada ho jasně označují za „starého obecního kozla“ lapeného v nezdravé posedlosti sexem. Ptačí pařáty ukazují, že lpíme-li na svých představách a činnostech, jsme ve spárech ďáblových. Takový člověk nejspíš odmítá přijmout odpovědnost za své slabé stránky a neřesti a staví se do role obětního beránka a své nedostatky promítá na druhé. Má komplexy méněcennosti a z touhy po moci je schopen udělat cokoli, jen aby vám byl nadřazen!
Ďábel je totiž ve skutečnosti archanděl Uriel, jehož heb. jméno přeloženo znamená „Světlo boží“. Jak jím může být ďábel, představitel všeho, co je zlé? Tak se tady zamysleme nad tím, jak často bývá konečným plodem doby temna moudrost a osvícení. Jak bychom tedy mohli vyloučit ze světla toho, jehož kabalisté pokládají za „stín Boží“ a i další z jeho mnoha jmen je Lucifer tzn. Světlonoš.
Potažmo se tedy skrze jeho Osobnost vracíme do Edenu! Vždyť se podívejte na podobnost karty Ďábel se Zamilovaný. Každá lidská bytost má v sobě světlou i temnou stránku svého já a tak je pojem Ďábla, tedy té tmavé démonické části univerzální. Na světě není náboženství, které by nevymítalo svoje ďábly, protože jsme-li lapeni,