Svátek je sice církevní, ale původ má podstatně starší a jeho kořeny najdeme v době pohanské. Keltové ho nazvali Samheim. Pro Kelty byl tento svátek znakem zakončení roku. Věřili, že v době, kdy končí vládu měsíc říjen a ujímá se jí listopad, mohou živí lidé navštívit a rozhlédnout se v podsvětí, a mrtví zase přicházejí zpět na svět. To, že významným znakem tohoto dne je oheň v jakékoliv podobě, spojuje oslavu těchto dnů Kelty se Slovany. Oheň má totiž význam očisty a také ochrany před zlými duchy.
Historie církevního svátku dne zesnulých sahá do 10. století našeho letopočtu ve snaze potlačit pohanský svátek a nahradit ho. Zda se to podařilo, to asi nikdo nemůže posoudit. Ale i církevní svátek má zajímavý příběh. Památka zesnulých, coby liturgický den, se stal svátkem katolickým ve 12. století. Avšak rozšířen, a to pouze na západní církev, kdy byly uznány papežem tři mše pro tento den, až ve století třináctém. Významnější změna nastala až v roce 1915, kdy tehdy vládnoucí hlava katolické církve povolila tento zvyk veškeré církvi. A důvod byl více než pragmatický. Rok 1915 byl to totiž rokem válečným. Umíralo nesmírné množství lidí a pozůstalí je provázeli v průvodech na jejich poslední cestě.
Se vzpomínkou na všechny, kteří odešli z tohoto světa, je spojeno mnoho tradic, některé však již dnes budete mít problém vidět, natož zažít. Naprosto běžný je oheň v podobě zapálené svíčky nebo květinový dar. Určitě se můžete zúčastnit bohoslužby nebo mše v kostelích nebo kaplích, ale také u hřbitovních křížů. Avšak setkat se v tento den s koledníky, vidět pečivo ve tvaru kostí bude možné asi velmi ojediněle. A kde se ještě dodržuje tradice dát do lampy máslo, aby si duše, která v tento den přišla na svět odpočinout si z očistce, mohla namazat své spáleniny?
Určitě je to s tradicemi na drahé zesnulé asi takto: jiný kraj – jiný mrav. A tak je to téměř se vším po celou lidskou historii. Nakonec v anglosaských zemích mají úplně jiné zvyky a jejich prvky se objevují od určité doby i v českých zemích. Svátku se říká Halloween a nejvýraznějším znakem je vydlabaná dýně v podobě různých masek, které můžeme vidět v četných českých zahradách, na parapetech či schodištích.
Zastavme se, zapalme svíčku a zavzpomínejme. Na ty, které již nemůžeme obejmout, říct jim, že je máme rádi a chtěli bychom s nimi strávit ještě nějaký čas.