Nebudeme teď mluvit o jedincích, kteří jsou z tohoto „programu“ vytrhnuti tím, že se například dítěte matka zřekne. Máme-li své rodiče, kteří nám dávají lásku, máme i jejich životní sílu, kterou nám předávají. V opačném případě jsme v dětství oslabeni. Není ale pravdou, že z takto oslabeného dítěte nemůže vyrůst silný jedinec.
Pokud člověk přijme sám sebe, projde etapou hledání a nalézání vlastního smyslu života, může se z něj stát nakonec člověk velmi šťastný a úspěšný. Nesmí se ale držet představy nešťastného dětství, nesmí shazovat vinnu na to, že se mu nedaří, protože se mu nedostávalo v rodině lásky. Přijme-li člověk sám sebe, přijme do svého srdce i lásku a může pokračovat v životní pouti nabuzen novou životní energií. A ta je někdy tak silná, že předčí všechna očekávání.
Vše začíná v dětství, kdy si uvědomujeme rozdílnost rodinných systémů. Vlastně se v té době rodí i závist (dítě závidí kamarádům, kteří mají hezčí hračky, hodnou babičku, tatínka, který bere děti na fotbal či maminku, která prostě jen lépe vaří).
Dítě napadne otázka, proč to jinde jde a v jeho rodině ne. Neuvědomuje si, že kamarádi mají hezčí hračky na úkor času rodičů, babička je těžce nemocná, tatínek jejich kamaráda je sukničkář a maminka, která tak dobře vaří, je jinak nevyrovnaná osobnost.
Děti přijímají jen to, co je na první pohled vidět a získávají první informace, které je vedou od toho, aby měly rády samy sebe. Nesnáší pak vlastní tvář v zrcadle, jsou zlé, panovačné a mají radost z toho, když mohou někomu ublížit či ubližují samy sobě.
Pokud ale dítě vedeme od útlého dětství k lásce, jsou soucitní a dívají se na svět zcela jinýma očima. A to je právě ta blahodárná rodinná síla, na které se dá velmi dobře stavět. Je-li dítě šťastné, má touhu po poznání, nových informacích, je společenské. Je-li nešťastné, projevuje se to nejen v horším prospěchu, ale i v dětském kolektivu. Buď ubližuje nebo mu ubližováno je, protože ostatní děti vycítí jeho nestabilitu a určitou formu zranitelnosti.
Takové dítě pak může být i vyčleněno z kolektivu a následky se s ním nesou až do doby, kdy dospěje do první fáze vlastního životního kroku. A jak už jsme si řekli, buď se bude ohlížet na útrapy dětství, nebo se s minulostí smíří a udělá krok vlastní. A jakmile se takový první krok povede, může se život zcela změnit. Úspěch přináší chuť na další úspěchy, láska přináší touhu po ještě větší lásce.
Hojivý účinek lásky může zažít každý z nás, ať v dětství milovaný či nemilovaný. Milované děti to mají jednodušší, ale někdy právě překážky, které zdoláváme, dokáží vyburcovat to nejkrásnější, co máme v sobě ukryté. Skryté poklady v nejtajnějších hlubinách naší duše jsou tou největší cenností, kterou můžeme beze zbytku využít pro blaho nás samotných, ale i těch, kterým ze sebe něco předat chceme. Jednoduchý generační systém, který zaručí zcela fungující další generaci.