Žena, která začala imponovat muži, naopak nepřemýšlí o tom, jestli se s ním ještě ten den vyspí, ale jaká by s ním byla budoucnost. Imponují-li si tito dva jedinci vzájemně, je docela možné, že se pomilují a bude-li se jim to líbit, budou se dál milovat i v budoucnosti.
Jenže před každou budoucností je i minulost a současnost, tedy vztahy, kterými jsme procházeli před tím, než jsme potkali onoho úžasného nebo onu úžasnou. Započneme-li další vztah, dostáváme se do známého trojúhelníku, čtyřúhelníku či dokonce šestiúhelníku, prostě do obrazce, který nás bude všechny spojovat.
Zamilovaná žena najednou zjistí, že se muž se svou bývalou nějak pozapomněl rozejít, že ji sice (jak tvrdí každý v trojúhelníku, čtyřúhelníku nebo šestiúhelníku) nemiluje, ale nechce jí přece za žádnou cenu ublížit, když spolu prožili kus života. Protože zamilovaná žena nechce o tak zdatného milence přijít, pokyvuje přihlouple hlavou na znamení toho, že svému miláčkovi rozumí a že samozřejmě nechce, aby byl kvůli ní někdo nešťastný. Tím vlastně rozhodla o své budoucnosti, protože se dobrovolně zařadila do role milenky, nikoli partnerky.
Některé vztahy tohoto ražení vydrží i delší dobu (žena sice trpí, ale s nadějí v lepší budoucnost pevně věří, že k ní její milenec přilne i jinak, než tělem). Po čase to sice skoro každá vzdá (většinou když zjistí, že ona nešťastná chudinka, kterou nemiluje, s ním dokáže mávat jako s kusem hadru), ale na pana úžasného nezapomene. Není to ale proto, že by šlo o lásku jako trám, nýbrž proto, že se jednalo o lásku nenaplněnou (naplněná je ta, která vyvrcholí praním ponožek a chrápáním v ložnici).
Na takovou lásku totiž vždycky vzpomínáme jako na něco, co by mohlo být tím nejkrásnějším citem na světě. Inu, zkuste se optat těch, které věší na balkoně několik párů pánských ponožek a večer nemohou v posteli zabrat, protože je ruší chrápající elementární veličina vedle nich. Možná bychom poté celý náš „vztah“ viděli jinak.
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke!