Pamatujete si na dobu, kdy jste se zamilovali? Jak jste chtěli mít druhého jen pro sebe, stýskalo se vám a maximálně jste si užívali vzájemné chvíle intimity? Nebo vzpomínáte na krásné začátky s vašimi kamarády a přáteli? Známe to všichni. O to výraznější je pak období, kdy se lidé odcizili a blízkost už nefunguje tak, jak by měla. Co s tím?
Blízkost ve vztahu
Napadlo vás někdy pohlížet na vztah jako na možnost nacházení vhodného mixu blízkosti a oddálení? Zní to poměrně složitě, ale je to jednoduché. Když jsou si dva milenci nebo přátelé příliš blízko, může to značit až patologicky nezdravý vztah a závislost. Dva lidé se mohou zdánlivě slít do jedné osoby, jak se říká „jsou jedno tělo a jedna duše“, mluví i cítí zdánlivě stejně. Toto absolutní propojení bývá krásné, ale zároveň, ať chceme nebo ne, jde o určitou iluzi, kterou aktivovaly hormony či naše skryté potřeby. Neznamená to, že zamilování, láska a přátelství neexistuje. Značí to jen fakt, že si lidé pletou pocity oblouznění a skutečnou lásku. Je pak matoucí, co znamená druhého „skutečně milovat“? Ano, a proto bývají vztahy složité.
O spojení a oddálení
Dva lidé se nemohou natolik podobat, aby si ve všem absolutně a neustále rozuměli. Je totiž úplně v pořádku dozrát v osobnost, mít své názory, umět argumentovat, asertivně komunikovat, respektovat své potřeby a zároveň umět dát druhému to, co potřebuje – tak, aby se ani jeden netrápil, byť vztahy zároveň vyžadují určitou míru kompromisu.
Pocity i sexuální spojení bývají sice opojné a chtěli bychom je zažívat neustále, ale na druhou stranu o to těžší pak bývá odloučení a rozchody. A naopak – pokud se dva lidé oddálí až příliš, přestanou si najednou rozumět. A tím myslím jak duševní, emoční, fyzické oddálení, tak skutečné odloučení. Jaké je tedy řešení?
Rovnováha ve vztahu
Když cítíte, že jste si až tak blízko, že vás to něčím limituje – cítíte se nesví, nestíháte práci nebo své koníčky, něco vám zároveň chybí a máte pocit, že žijete život jen pro druhého, nebo se mu příliš přizpůsobujete (někdy až tak, že najednou nevíte, kdo jste skutečně vy a co chcete) – pak je zdravé vědomě se trochu oddálit a věnovat se každý sám sobě a svým zálibám. Stačí to druhému jen citlivě sdělit a ubezpečit se navzájem, že to není nic proti vašemu vztahu, ale že se jen potřebujete chvíli věnovat sami sobě. Zároveň je dobré naplánovat si společné chvíle, abyste oba věděli, že se máte na co těšit, a do budoucna spolu počítáte.
Na druhou stranu, pokud vnímáte, že si přestáváte rozumět a jste od sebe moc daleko – tím myslím myšlenkově, názorově, emočně či fyzicky, vědomě můžete pracovat s tím, abyste se k sobě přiblížili. Stačí spolu trávit čas, pozvat druhého na návštěvu nebo na rande (a je jedno, kdo koho pozve), osvěžit komunikaci a příjemné povídání, obnovit intimní život, nebo společně udělat něco, co jste dlouho nedělali – jet na malý výlet, zajít do divadla nebo do lesa, uvařit si spolu oběd nebo dobrou svačinu. A uvidíte, jak se zázračně obnoví i váš soulad a pochopení. Zase nastartujete porozumění a jedete dál. Celý život je jen hledáním rovnováhy, což platí i o lásce, zdravém oddálení i moudré blízkosti – ať už se jedná o vztah manželský, partnerský, přátelský nebo rodinný.