Ano, pokud se nám to líbilo, máme chuť všechno opakovat, máme šílenou touhu se s tím druhým ještě setkat, ale co náš protějšek? Má stejné pocity? Nechtěl si jenom „užít“ a, jak se říká, zapomenout? Proč si (zvláště ženy) neumí říct po první prožité noci, že to byl skvělý a nezapomenutelný zážitek, ale nic víc v tuto chvíli nemohou očekávat?
Některé ženy už dokonce vidí ráno vlát v dálce bílý závoj a myslí si, že má muž povinnost je už odteď navždy milovat. Jenže člověk už se dávno nemiluje jen proto, aby zplodil potomky, ale hlavně kvůli tomu, aby si trošku užil života. Samozřejmě, že je daleko lepší, pokud si takto užíváme se stálým partnerem, ale aby se z někoho stal stálý a důvěryhodný partner, je k tomu potřeba trochu delšího času.
Jedna noc život nedělá, a to ani tehdy, pokud po takto strávené noci společně posnídáte (váš postelový partner mohl mít jen hlad). Kvůli jedné snídani byste si neměli dělat žádné majetnické nároky, neměli byste hned chtít začít se společným hospodařením (nakonec, ta jedna snídaně se dá zvládnout).
Aby se „vášnivá noc“ zdařila oboustranně, k tomu je zapotřebí něco víc, než jen vaše okamžitá zamilovanost a dalo by se říci i spokojenost. Představa, že od vás milostný partner odejde (i když sytý a uspokojený), je pro mnohé „strašákem“, ale pokud se zamyslíte, nebylo by horší, kdybyste neprožili vůbec nic?
S tím, že jste ke společné noci svolili, jste dali vlastně najevo souhlas, ale také jste se vydali na cestu za dobrodružstvím, které nemusí vždycky skončit úspěšně. Nechte si v hlavě krásné vzpomínky a možná si tam můžete ponechat ještě naději, že možná, možná ještě zavolá. A kdyby ne, máte přece ještě mnoho možností, jak vášnivou noc prožít znova a s někým úplně jiným.