Ať jsme mladí nebo staří, láskou se občas trápíme všichni. Nezáleží na druhu, vztahové potíže i radosti známe jak v manželské, partnerské, milenecké, přátelské, tak i mateřské a otcovské lásce, nebo vztahu k sourozencům. Existuje i láska ke zvířatům, přírodě, láska duchovní nebo platonická. Každá láska má svá specifika. Jak na ni vyzrát, naučit se milovat, a netrápit se věčně?
Láska partnerská
Manželská či partnerská láska závisí v mnohém na tom, jak moc jsou oba v páru ochotni společně dozrávat, vyvíjet se, podporovat se navzájem, a procházet společně nejen krásnými, ale i obtížnými výzvami a překážkami. Co je důležité – být tým, spolupracovat, mít zdravou blízkost, trávit spolu čas a důvěřovat si. Co nefunguje? Když partneři až příliš soutěží, oddálí se, nevěří si a nekomunikují spolu. To vše lásku velice ovlivňuje a zraňuje. Je na každém z nás je, zda chceme nebo nechceme jít společně a lásku opečovávat. I krize je možné zvládnout, pokud vám vztah za to stojí, pokud věříte, že všechno společně zvládnete. V rámci tohoto druhu lásky může a nemusí být součástí sexuální přitažlivost, záleží na povaze obou, na způsobu komunikace a ochoty být si blízko.
Milenecká láska
Milenecká láska je spíše otázkou hormonálních vln zamilovanosti než přímo lásky jako takové. Velmi často, ba přímo většinou, si lidé zamilovanost a lásku pletou. Z toho pak pramení zmatky, chaos a problémy. Sex, jakkoli je nádherný a potřebný, je velmi často spojený se závislostí, která bohužel většinou mívá negativní dopady. Čím dříve člověk zapracuje na dozrání, zdravě se oddálí od primární rodiny – což neznamená ztrátu vztahu s rodinou, ale psychické dozrávání, sebepřijetí a smíření se s minulostí – tím kvalitnější vztahy mohou vzniknout. Pokud se jedná pouze o milenecký vztah bez dalších závazků, i to je možné domluvit, pokud s tím obě (či všechny) strany opravdu upřímně souhlasí a nikomu takový vztah neubližuje.
Rodičovská láska
Láska rodičů bývá různá a záleží velmi mnoho na tom, co již bylo řečeno výše. Zdá se, že to, jak moc jsme vědomí a ochotní osobnostně dozrát, velmi ovlivňuje celý náš život. Pokud člověk pečuje o děti, případně o blízké s nemocí, postižením, nebo o zvířata, musí sám umět slevit ze svých požadavků, mít zdravou míru sebeoběti, ale ne zase takovou, aby ničil sebe sama. Rodičovská láska je složitá a krásná zároveň. Záleží na komunikaci, blízkosti, schopnosti vyjádřit lásku a podporu svým dětem, aniž by člověk od nich cokoli očekával. Naopak láska dětí k rodičům závisí na tom podobném. Není přece hlubšího vztahu – kromě partnerského – na kterém skutečně záleží.
Pokud chcete mít krásný a šťastný život – a to klidně i v těžkých dobách – nebojte se srovnat všechny vaše vztahy. Jak s vašimi rodiči (ať už žijí nebo nikoli), dětmi, partnery a partnerkami, přáteli, kamarády, a také se sourozenci. Nakonec i práce na vztahu k okolní krajině, přírodě, zvířatům a životnímu prostředí, je v současné době velmi důležitá – jen na nás záleží, zda chceme zdraví uchovat i v našem okolí.