„Musíš ukázat, že jsi chlap! A chlapi nepláčou!“ Tuto větu si mnozí z nás pamatují. Ženy proto, že ji slyšely na adresu svých bratrů či kamarádů, muži ji mají v sobě jakoby vypálenou. Tato věta doprovázela a mnohde ještě doprovází výchovu téměř v každé rodině. Ale proč by měl být pláč pouze „výsadou“ žen? I muž je lidská bytost, která vnímá negativní a bolestné situace. Samozřejmě takový malý chlapec se chce vyrovnat svému otci nebo nějaké jiné autoritě. Potlačuje v sobě bolest, lítost, nespravedlnost a další emoce, které by mohl pláč provázet. A to jen proto, aby ukázal, jak je silný a nic ho v podstatě nemůže „rozházet“.
A tak chlapec vyroste a stane se z něj muž. Se všemi těmi návyky, které mu nedovolily a nedovolují projevovat své emoce ve formě pláče, se v něm hromadí. Často bývá takový muž plný skryté agrese, která se v něm projevuje, když neví, co se svým smutkem, lítostí nebo bolestí. A to se samozřejmě odrazí na jeho životě, vztahu, rodině, dětech.
Ale to není jediný dopad. O psychosomatice, která je stále populárnější nejen díky lékařům, kterým pomáhá uzdravovat své klienty, přece jen již mnoho víme. A proto je nad slunce jasnější, že tito muži většinou vyrostli ve zrovna ne harmonických podmínkách, ale budou se potýkat i s určitými zdravotními potížemi. Mohou se projevovat symptomy provázející zatížení jater, slinivky, tlustého střeva, ale i s hlasivkami, srdcem či dýcháním.
Děti se lidem rodí z lásky. Vychovávejme své děti s láskou, pochopením a vědomím, že i chlapi mají právo někdy plakat i přesto, že k tomu nemají zrovna biologické předpoklady jako ženy.