Mám zkušenost sama se sebou, jak se snažíte o 106, jak se říká lidově, a ono je stále něco špatně. Nevidíte žádné klady, jen negativa a odměna za vykonanou je stále menší a menší a nároky na vaši práci stále větší a větší. Co s tím? V hlavě se mi honí myšlenky: „Vždyť já nic jiného neumím!“ Ano, v podstatě jsem dosud pracovala pro stát. A najednou jsem měla pocit, že za to, co jsem tomu „státu“ odvedla, je mi odměnou to, že se dostávám mezi lidi, kteří v podstatě znají jen práci a spánek. Jiný život není, protože už na to není energie a ani finanční prostředky. Stalo se, že jsem přišla i o zaměstnání „u státu“ a nebyl o mě zájem. A co nyní? Netvrdím, že jsem se již před tím nevěnovala určitým aktivitám, ale já je brala jako koníčka a nemyslela si o nich, že by mne mohly živit. Ale jak to tedy bude s tím výdělkem? Kde se mám ucházet o zaměstnání? Co mám dělat, abych si vydělala na živobytí? Vyzkoušela jsem kontaktovat firmy přes e-mail, hledala jsem v inzerátech vyhlášená výběrová řízení – neuspěla jsem. A přišlo rozhodnutí: pokud o mne potencionální zaměstnavatel nestojí, nezaslouží si mít k dispozici mé zkušenosti, tudíž si nezaslouží ani mě.
Přibližně v 6.45 hodin jednoho pondělního rána jsem matně, ještě v takovém nádherném omamném polospánku, zaregistrovala zvuk příchozí sms. Měla jsem na sebe poslat jedné milé osůbce e-mailový kontakt, že snad se ukazuje nějaká možná spolupráce. Kontakt jsem dostala, spojení pro začátek proběhlo přes telefon a byla domluvena osobní schůzka, která proběhla ve velmi příjemné atmosféře, a zároveň ihned byly domluveny podmínky spolupráce.
Najednou jsem si uvědomila, že jsem nikdy neměla ambice se projevovat tímto směrem a že jsem se velmi podceň