Česko je téměř tři tisíce miliard korun v dluhu, a tři čtvrtě miliónu občanů je v exekuci. Mnoho lidí je v dluhové spirále, která zasahuje bohužel nejen jednotlivce, kteří dluhy z nevědomosti vytvořili, ale i jejich drahé polovičky a děti. Jsou dokonce obce, ve kterých více než polovina obyvatel žije v dluzích. Tento fakt je většinou spojen s finanční negramotností, případně i nižším vzděláním nebo velmi nízkými příjmy. Ovšem divili byste se, kolik inteligentních lidí je schopných dluhy vytvořit. Nejde tedy o jediné důvody…
Hledejme řešení
Do 15. listopadu je možné zažádat stát o oddlužení v rámci programu Milostivé léto 2, respektive pokud člověk dluží státu (například na pojištění) a podaří se do této doby dluh splatit, nemusí se doplácet vysoké penále. V důsledku koronavirové krize a současné světové situace byl takový vstřícný krok potřebný. Pokud ale dlužník nestihl termín, může se modlit, aby se příští rok podobná možnost opakovala. Rozhodně se ale před vlastními dluhy nemají zavírat oči, protože se jinak mohou zdvojnásobit a člověk se tak dostane do ještě větších potíží. Vždy se dá najít řešení, jen musíme chtít a rozhodnout se převzít za svůj život a finance zodpovědnost.
Převzít zodpovědnost
Prvním a nejdůležitějším krokem je uvědomění. Dokud si člověk neuvědomí, do jaké situace se dostal, nemůže najít ani řešení. Stěžování si, nadávání na všechny kolem a popíjení v hospůdce situaci nezlepší, ba naopak ji postupně zhoršuje. Pokud ale člověk vezme situaci do svých rukou, uvědomí si, že je třeba něco rozumného podniknout, pak má šanci se z dluhů postupně dostat. Možností je druhá práce nebo brigáda, snaha vydělat si a případně domluvit splátkový kalendář. K tomu ale potřebujeme mít chuť a motivaci pracovat.
Realita a ochota k řešení problémů
Faktem je, že polovina dlužníků chce svou situaci řešit nebo ji již řeší, ale druhá bohužel vnímá zadlužení jako normální, a ani nehodlá nic měnit. Důvodů tohoto problému je více – do roku 2016 stát bohužel nereguloval spotřebitelské úvěry, a tak člověk, který si půjčil pár tisíc, se najednou kvůli vysokým úvěrům dostal do statisícových částek. Dalším problémem je téměř nulové zaměření státu na prevenci a vzdělávání v oblasti finanční gramotnosti. Neustálé reklamy, lákání na půjčky a telefonáty od bank či poskytovatelů nebankovních půjček také nepřidaly na zlepšování situace, naopak. V lidech dlouhé roky bylo podporováno, že určitě potřebují lepší dům nebo byt, dražší a kvalitnější spotřebiče, a nikoho nenapadlo, že nejde jen o problém jednotlivých lidí, ale také o nutnost regulovat tyto záležitosti ze strany státu. Stát, školství, učitelé a rodiče by měli zajistit dostatečné vzdělávání, výchovu a motivaci dětí a mladých lidí lidí k dospělosti, zralosti a odpovědnosti.
Odpovědnost občanů i státu
Bohužel však zisk velkých firem, bank a korporací byly vždy prioritou, a na dlouhodobý efekt se nikdy nemyslelo. Druhým faktem je ovšem realita každého z nás. Pokud jsme totiž vychovaní k tomu, že si máme peněz vážit, vydělat si je a pak velmi rozumně hospodařit, nemůže se stát, že bychom se zadlužili. Hrát si „na haura“ a chtít si dopřát i to, na co momentálně nemáme, jen přináší potíže. Není přece nic špatného na tom přiznat si, že nemusíme mít vše, co se nabízí. Zdravá šetrnost, přemýšlení nad hospodařením, a především komunikace, vzájemná podpora a otevřenost nám dávají mnoho šancí, díky nimž se ani do žádného dluhu nemusíme dostat. Držím palce všem jednotlivcům, rodinám, i celému státu, abychom se to společně co nejdříve naučili.