Můžeme snad vycházet z toho, že se tak nestalo pouze ze zlomyslnosti, dokonce ani ne kvůli hlouposti, i když to tak ve skutečnosti vypadá. Jedná se spíše o nedostatečné uvědomění. Druidům se podařilo dosáhnout takového uvědomění. Nestavěli domy z kamene, aby netrhali zemi, nepoužívali žádné kovy. Uctívali naši zemi jako součást sebe sama. Člověk dnešní doby si mnohdy není dostatečně vědom svého počínání – přitom stačí tak málo...Vyzkoušejme si tedy sami na sobě, jak se dokážeme naladit na skutečnou a jedinečnou krásu a posílit své vědomí do hloubky duše.
Vstupme tedy s letošním jarem do lůna přírody trochu jinak - vědomi si vzácných darů, které nám nabízí v podobě krásných scenérií, vůní, laskavých míst k našemu rozjímání a odpočinku pro náš duševní a duchovní rozvoj.
Prvním poznáním nám může být procházka v lese formou „samovýletu“, kdy se nejlépe dokážeme naladit na nonverbální komunikaci s přírodou. Při vstupu do lesa otevřeme svoje srdce, požádejme Matku Přírodu o přijetí, zhluboka se 3x nadýchněme nosem a s výdechem ústy se nechme unášet zvuky ticha, abychom slyšeli poselství a odkazy, jež nám budou nápomocny při našem rozjímání.
Zaměřme se jakoby novým pohledem, sledujme každý detail … kdysi jsem tento pohled a vjemy přirovnala k situaci, kdy člověk po velmi těžké nemoci, dlouhodobě upoután na lůžko má opět šanci na uzdravení, dívá se z okna do zeleně, kdy vnímá barvy trochu jinak, s láskou a štěstím pozoruje každý malý detail rozkvétajících větviček stromů, slyší hlasy ptáků a zvířátek, které jsou pro něho tím nejkrásnějším koncertem a lačně se snaží pochopit – kolik vlastně odstínů má zelená barva přírody. Oddejme se nevšedním krásám, které jsou na Zemi pro každého člověka, který se „umí dívat...“.
Až zvládneme ztišení sami v sobě, po určité chvíli budeme vnímat napojení na síly Země, uvědomíme si, že ačkoli kráčíme sami – někdo je stále okolo nás a s úsměvem a Božskou energií sleduje naše kroky. To ná