Cukrovka je jedním druhem poruchy výměny látek, ve kterém slinivka břišní nevytváří inzulin, anebo organizmus ho nerozpozná a v důsledku toho buňky nejsou schopny cukr nabrat. Cukrovka typu 1 je charakteristickou nemocí dětí a mladých, zatímco typ 2 je typický hlavně pro starší a jeho objevení souvisí s nesprávnou výživou, nezdravým životním stylem.
Cukrovka a láska
Než se nějaká nemoc vyvine, její duševní příčiny často existují již roky a často i celá desetiletí. Pokud tyto s patřičnou pozorností v čase neošetříme, dříve, anebo později se projeví ve formě nějaké nemoci. Poněvadž cukrovka, jak na to poukazuje i její jméno, souvisí s cukrem, se sladkou chutí, často z ní můžeme vyvozovat nějakou duševní poruchu spojenou s láskou, něhou. Člověk, který má cukrovku, není schopen přijímat sladkou chuť a na emociální úrovni lásku. Mezitím, co touží po lásce na každé úrovni a v každé podobě, příliš se uzavírá a odloučí se ode všeho, co by potřeboval. Z jedné strany se nepovažuje pro tyto věci za hodného a vhodného, z druhé strany má však hrůzu z povinností, takže se raději vzdá toho, po čem tak nadevše touží. Skutečné hluboké, lidské city není schopen ani dát, ani přjmout, což ho nakonec pohltne a přinese nemoc.
Není léčitelná, ale dá se zmírnit.
Cukrovka je podle dnešního stavu lékařské vědy nevyléčitelná. Proto nelze tvrdit, že pouhou změnou duševního postoje lze kohokoliv uzdravit, avšak dá se všeobecný stav nemocného hodně napravit. Pozitivní myšlení je zde snad i důležitější, než v případě jiných nemocí.
První a nejdůležitější úlohou diabetiků je začít mít rád sám sebe a vylepšit své sebehodnocení. Pokud myslíme sám na sebe s láskou a reálně hodnotíme své vlastní vnitřní hodnoty, pak snadněji dokážeme přijmout i ostatní lidi a úspěšně se potýkáme i s každodenními výzvami. Musíme se otevřít tělesně i duševně a i mentálně, přijmout lásku, kterou dostáváme od ostatních a tu sku