Jsou lidé, kteří
spontánním způsobem, už od dětství jsou schopni vnímat auru. Pravděpodobně
většina malých dětí je toho schopna, ale buď to neberou na vědomí, neboť si
myslí, že je to samozřejmost nebo právě naopak: polekají se, že jde o nějakou anomálii
(např. o oční chorobu) a snaží se tuto svou schopnost potlačit. Pouze malé
procento lidí nedovolí, aby ztratili schopnost vnímat auru, dokonce tuto
schopnost rozvíjejí a snaží se ji využít pro své dobro i pro dobro jiných.
Praxe a instinkt
Velkou pomoc nám
může poskytnout schopnost vnímat auru při vytváření mezilidských vztahů, jak
při ucházení se o zaměstnání, tak při uzavírání obchodů nebo při navazování přátelství.
Je sice pravda, že stojíc tváří v tvář cizímu člověku si zřídka dovolíme strnule
se mu dívat do obličeje, ale po určitém čase si můžeme osvojit praxi, jak nenápadně
zmapovat barvy aury. Vnímání aury poskytuje i možnost zdravotní prevence pro nás
samé, pro členy rodiny i pro naše přátele, neboť okamžitě můžeme zaznamenat
začátek chorobných procesů v organizmu.
Jsme-li zvědaví na
to, zdali naše dítě vnímá a vidí auru, podrobme ho zkoušce! Nevysvětlujme mu,
že by mělo vidět něco jako barevnou mlhu, která nás obklopuje, děti totiž vidí
auru mnohem přirozeněji. Jednoduše se ho zeptejme, jakou barvu máme, v jaké
barvě nás vidí? Samozřejmě mu vysvětleme, že se neptáme na barvu šatů, které
právě máme na sobě.