Mají k tomu lépe vyvinuté slzné kanálky a oproti mužům disponují výkonnější částí mozku zodpovědnou za vnímání emocí. Muži se staví do role „tvrďáků“, ale ve skutečnosti jimi nejsou, naopak jim mnohdy potlačování emocí a zadržování pláče způsobuje stres, jsou náchylnější k infarktu, mrtvicím a obezitě. Tento stres totiž řeší jídlem a mnohdy i alkoholem.
Pokud se prostě uvnitř cítíte „tak nějak zle“, měli byste pustit stavidla, ať už jste muž nebo žena. Partnerovi sdělte, že jen nejste dobře naladěni a potřebujete se vyplakat, uklidnit. Plačící muž sice v ženě vyvolává nejistotu, ale je lepší si ji protrpět, než mít doma nerudného morouse, který užívá deset tablet na uklidnění denně. Berme slzy jako jasný signál toho, že nás ten druhý potřebuje, že bychom ho měli pohladit, nešetřit dobrým slovem.
Pozor ale na nekontrolovatelný pláč, který se může objevit během různé denní i noční doby, případně nejde pláč zastavit. Potom je už třeba vyhledat psychologa. Neplašme se ale tehdy, když zafouká jen ostrý vítr a slzy se nám samy derou do očí. Panikařit bychom neměli ani v případě, kdy si potřebujeme zaplakat nad tím, že nám odešla láska, že je nám chvilku nějak smutno nebo nás ve filmu něco rozlítostnilo natolik, že jsme dali volný průchod emocím.
Věřte, že každý smutek střídá pocit štěstí a že plakat se dá i v době, kdy je nám moc a moc dobře. Vždyť komu na světě nevytrysknou slzy, když se její ratolest žení nebo vdává, když maturuje, když se zrodí nový život. Berme slzy jako oporu a ne jako prohru, protože náš život stojí za to, abychom ho vyhráli a vybojovali si své místo na slunci i se slzami v očích.