Někdy přijde teplota, aniž se projeví nějaké další symptomy, které by poukazovaly na určitou diagnózu, které by vyžadovala určitý léčebný postup. Každopádně je třeba vzít na vědomí, že horečka se objeví tehdy, je-li v těle nějaká infekce. Důležitou informací je to, že za horečku se považuje stav, kdy tělesná teplota vyšplhá nad 38 stupňů Celsia. Nemocný také může být ovládán zimnicí. Jakmile teplota klesne, pacientovi je teplo.
I horečka má své psychosomatické souvislosti. Jde o nahromaděný hněv. Přičemž zimniční stav značí, že tento hněv stále nějakým způsobem člověk podporuje. Jakmile je pacientovi „pouze“ teplo, rozpor se uklidňuje a řeší. Málokdy si však těchto procesů všimneme, natož abychom je vědomě prožívali. Horečka se může ukázat i tehdy, pustíme-li se do nějaké činnosti příliš „horečnatě“. To znamená s velkým elánem, až s velkými zápalem. Horečku může pacienta na lůžko uložit i nespokojenost s vývojem situace. Nejdou-li věci podle jeho plánů.
Pokud trpíte obtížemi s teplotami častěji, než normálně bývá běžné, určitě byste se měli zaměřit na situace, které před onemocněním prožíváte. Určitě lze příčinu odhalit. Pro názornost můžeme uvést několik příkladů.
Přílišná zapálenost pro cokoliv, z níž vzejde horečnaté onemocnění, může ukazovat na strach. Určitá verva, se kterou se do akce člověk pouští, ho donutí přesáhnout vlastní meze.
Pokud v životě člověka hraje roli vztek na někoho druhého, je na místě si uvědomit, že ten člověk nemusí dělat nic, co by zrovna bylo nesprávné. Jde pouze o vnímání postoje jiného člověka. Dokáže-li člověk nezaujatě pohlédnout na důvody tohoto vzteku a požádat druhého o odpuštění, zajisté dosáhne kýženého výsledku v podobě uzdravení se.