Důležitým prvkem je v tomto případě psychika. Pokud bude žena neustále myslet na to, jestli po každém aktu otěhotní, může se v její psychice něco zablokovat a opravdu neotěhotní. Všechno se ale může změnit v okamžiku, kdy začnou jiné starosti, například když se s partnerem pohádá natolik, že hrozí rozchod. Potom je psychika zaměřená jiným směrem a i milování probíhá přirozeně, ne účelově.
Pokud žena užívá nějakou formu antikoncepce, měla by si uvědomit, že může několik měsíců trvat, než se tělo „vyčistí“. Pokud nedojde k těhotenství do dvou let od nechráněného sexuálního styku, je už třeba vyhledat lékaře a zjistit důvod neplodnosti. Ta ale nemusí být jen záležitostí ženy, nýbrž i jejího partnera. Proto by se měli k vyšetření dostavit oba partneři.
Počet spermií může u muže také klesat s věkem, ale i jeho životním stylem, například kouřením. Když dítě nepřichází, neměla by žena hned propadat panice, protože způsobů, jak otěhotnět, nabízí moderní medicína hodně.
Pokud těhotenství přijde až ve vyšším věku, nemusí se žena také skoro ničeho obávat, protože je pod neustálým lékařským dohledem a navíc si dítě užije daleko víc než mladé rodičky. V této době už má většinou zázemí i jinak uvažuje, může se dítěti naplno věnovat.
Stále více párů ale i přes všechny možnosti zůstává bezdětnými, většinou z důvodu, že si na určité pohodlí časem zvyknou a ve středním věku na tom už nechtějí nic měnit. Muž se většinou na chybějící plačící mrně povznese, žena ale mívá daleko častěji narušenou psychiku a při pohledu do cizího kočárku mívá slzy na krajíčku.
Pokud žena dítě chce a muž nikoli, měla by se rozhodnout včas, co je pro její život důležitější. V mnoha případech je lepší zavřít za sebou dveře prázdnoty a dát srdce tomu, co nám od základů změní život, vlastnímu dítěti.