Vchází do své chaloupky, usedá k malému stolku, na kterém postávají různě velké přírodní svíce z včelího vosku. Provoněly skromné obydlí, v němž se skrývá spousta zajímavých věcí. Žena tiše sedí a pokládá na stůl svazek neznámých bylin. V klidu se nadechne, pomalu vydechne…
V tichosti
Klid, který čerpá z krajiny, přenáší ve své moudrosti dále. Když za ní někdo přijde, nebo si ji přivolá, přenáší se léčivé schopnosti a víra. Ne ta náboženská, ale niterná, hluboká, kterou není nutné popisovat a pojmenovávat. Stařenka tak předává své zkušenosti a citlivé vedení, které je jí dáno. Kdo se s ní spojí, žije poklidný krásný život ve smíření.
Zázračná žena
Věštby tvoří ruku v ruce s přírodou, ví, kdy a co má říci, velmi často mlčí a jen naslouchá. Tu větru, tu dešti, šumění lesů, cvrkotu hmyzu a zvířat, které občas přijdou na návštěvu. Povídají si spolu. Ale jak? V tichosti, rozumí si, protože jsou na sebe naladěni. Stařenka vnímá vše kolem, oceňuje tu krásu krajiny, čerpá z ní sílu, ať už na ni kouká z okna, nebo se prochází mezi stromy. Sama občas zažila velké bolesti a trápení, proto rozumí všem ostatním, i lidem.
Být v kontaktu se sebou
Buďme v kontaktu sami se sebou a přírodou v nás. Každý máme v sobě paní Moudrost, kterou jsme ovšem mnohdy poztráceli – zkušenostmi, školou, výchovou a vzděláváním, prací, starostmi, bolestmi, emocemi. Nebojme se spoléhat sami na sebe a zároveň pěstujme vztahy s důvěrou. Když si nevíme rady, poraďme se s těmi, kterým věříme. Nebo se ptejme nahoru, kde sídlí neuvěřitelná síla, jež nás může podpořit. Buďme s ní v kontaktu. Bude se nám žít lépe a cesta ke smíření bude blíž.