Je evidentní, že v rámci alternativních způsobů léčení v podstatě neobjevujeme nic nového, ale vracíme se k něčemu, co je součástí lidského bytí již po mnohá staletí nebo tisíciletí. Když se řekne aromaterapie, je více než zřejmé, že jde o léčbu pomocí vůní. Pravda, pojem aromaterapie vznikl až v minulém století, ale vězte, že použití vůní se datuje až do časů 6 tisíc let zpět. A to je už co říci!
Asi nejvýraznější používání v dějinách můžeme spojit se starověkým Egyptem. Avšak nedejme se klamat! Esenciální oleje používali lidé ve staré Číně, ale i Řecku a Římu. Pochopitelně zpočátku měly vonné oleje posloužit při náboženských obřadech. Znalosti účinků dovolily používat oleje pro různé použití, jako bylo buď uvolnění naopak udržení pozornosti.
Egypťané využívali tyto oleje také při balzamování svých blízkých zemřelých. Měly jim totiž umožnit posmrtný život. Později se rozšířilo jejich použití i do dalších oborů – používali je lékaři, našly uplatnění v kosmetice a také v oboru, který na vonných esencích staví dodnes, parfumářství.
Čína na tom byla obdobně jako Egypt. V první řadě náboženství a až pak to ostatní. A v Číně především v lékařství. Dokonce se čínské dějiny pyšnit nejstarší dochovanou knihou, která obsahuje kombinace vonných esencí, které se používaly při léčbě různých nemocí. Její věk je odhadován na téměř 3 000 let.
V Řecku se velmi hojně užívaly vonné oleje v lékařství a kosmetice. Jejich používání bylo velmi oblíbené a tak se není co divit, že jejich pozornost neunikla právě lékařům, kteří je aplikovali během léčby. Jedním z nich byl Asklépios, možná ho znáte spíš pod jménem Euskulap, jenž užíval bylinné směsi při léčebných zákrocích. Dosáhl takového věhlasu, že se stal součástí řecké mytologie. Stal se bohem léčení. Nesmíme zapomenout ani na Hyppokrata. „Otec medicíny“ měl důvěru v to, že užívání vonných koupelí každým dnem a masáže s použitím vonných olejů prospěje zdraví každého člověka.
Možná bychom zde neměli zapomenout ani na jednoho Aristotelova žáka jménem Theofrastos, jenž provozoval lékařskou praxi. Zaobíral se rostlinopisem, tzn. botanikou a mnohými dalšími vědními obory. Moderní věda ho považuje za zakladatele dendrologie (nauka o stromech, keřích a polokeřích), lesnických věd a botanické systematiky. Jeho dílem je kniha „Historia plantarum“.
A tak šel čas s esencemi léčivých bylin, které dnes pomáhají člověku s podporou svého nejen fyzického, ale i psychického zdraví.