„Já to tak prostě mám, já to tak potřebuju…“… stála věta v e-mailu. Proč to ta žena napsala? Řeší situaci, kterou by ráda změnila a zároveň zdůvodňuje, že má nabitý diář na skoro dva měsíce dopředu. Prý se někdy potom ozve. Zamýšlím se nad tím, proč mají lidé potřebu komukoliv vysvětlovat, že to takhle potřebují. Všichni si v určitém momentu uvědomí, že to někdy sami dělali. Dá to velkou práci se to odnaučit. Nakonec zjistíte, dovolíte-li si to, že vlastně nemusíme vůbec nic. Můžeme dělat jen to, co sami chceme a už vůbec se nemusíme nikomu zdůvodňovat, proč něco nějak děláme.
Proč se lidé neustále vystavují tlaku k jakékoliv činnosti? Totiž v momentě, kdy můžete jen tak sedět a nic nedělat, popřemýšlet nad „nesmrtelností chrousta“ a vypnout svou mysl, zjistíte, že se odněkud vynořil neklid a nervozita. Ale kde se vzaly? Z čeho pramení? Přijde náhlé uvědomění, že přicházejí myšlenky na sebe sama. A okamžitě přijde jiná myšlenka. Že vlastně na sebe myslet a o sobě přemýšlet vůbec nechceme. Buďto máme pocit, že je to zbytečné nebo je nám to nepříjemné. A to bývá ve většině případů. Vrací se nám vzpomínky, které jsou velmi často negativní, myslíme na problematické situace současného života, hlodají pochybnosti, vzpomínky, které vyvolávají negativní emoce atd. A nejlepší způsob, abychom nemysleli, je zaměstnat se. Tudíž jakákoliv aktivita.
A nyní si představte, že je tu řešení! Nemusíte se vracet k tomu, že dnes již spolehlivě víme, že myšlenkami můžeme ovlivnit své životy. Je zřejmé, že negativními myšlenkami vytvoříme život plný nepříjemností, problémů a konfliktů. Většina technik osobního rozvoje, které vycházejí z osobních zkušeností jejich autorů, hovoří o tom, že veškeré vnímání vlastní osoby jsou utopeny v nekonečných aktivitách. Pro samé aktivity zapomínáme vnímat, cítit, abychom necítili ty emoce, které nás mohou přivést k odpovědím, které hledáme. Buďme tady a teď a vnímejme sami sebe, hledejme odpovědi na otázky, které v sobě máme a žijme své životy!