V rámci zachování si duševního i fyzického zdraví ( po všech zkušenostech) si však dávám pozor na to, aby vše, tudíž i pracovní vytížení, bylo v rovnováze s tím ostatním. Asi od 14 hodin jsem seděla u klávesnice a psala. Prsty lítaly po klávesnici rychlostí myšlenek, slova přibývala a únava již začala být velmi citelná. Celé odpoledne, co jsem se věnovala práci, mi hrálo v pokoji rádio jako příjemná kulisa, občas jsem si broukala s interprety a nechala se unášet tématem mé práce. Prostě pohodová nálada, nápady, žádný zádrhel. Reklama.
Reklamy ignoruji, ale tahle upozorňovala na návrat jednoho muzikálu na divadelní prkna. Přestala jsem psát a poslouchala. Myšlenky se přehodily na výhybce směr „mé kulturní zážitky“ a já se vrátila na těch pár krásných představení nejen činohry, muzikálu ale i opery, které jsem měla možnost kdy shlédnout a najednou jsem si uvědomila, že bych moc ráda nějaké hezké hudební představení navštívila. Jak by bylo pěkné vyrazit na muzikál!
Z určitých nejen objektivních, ale i subjektivních důvodů je v současné chvíli návštěva tohoto podniku nerealizovatelná. Pomyslela jsem si, že to nevadí a že se třeba najde někdo, kdo mě do divadla pozve. S touhle myšlenkou jsem téma svého kulturního vyžití opustila a věnovala jsem se dokončení své práce.
Následující večer jsem se věnovala úpravám svých dílek, aby vše bylo v pořádku, protože o víkendu jsem měla naplánovaný seminář v jiném městě. Pročítala, hledala případné chyby, když zazvonil mobil. Volala mi kamarádka, abychom se domluvily na organizaci víkendu. Vše jsme probraly, aby nás nic nezaskočilo, a najednou povídá: „Na začátek prosince si nic neplánuj, jdeme do divadla. Dávají muzikál. Můžeš přijet do Prahy?“ V ten moment mi klesla brada a nemohla jsem ani mluvit. Do očí se mi cpaly slzy radosti a já souhlasila. Pa