Děkuji. Prosím. Dvě slůvka, která v sobě skrývají obrovský smysl. Slova, která nám mohou velmi napomoci k pocítění vděčnosti a pokory. I když třeba nejsme věřící, pořád se můžeme učit děkovat za to, co máme, i když třeba jinak cítíme nedostatek. Stále můžeme vysílat prosby a prosit za život, zdraví, lásku, sounáležitost. Komu, čemu, nebo kam vysílat prosby a poděkování? A není to jedno? Věřte, že dobré modlitby fungují, i když někdy trochu trvá jejich naplnění. Vyplatí se být trpěliví.
Propojení
Modlitbou a pocítěním vděčnosti a pokory pomůžeme obnovit pocit rovnováhy a štěstí. Víra v dobro je o to více potřeba, pokud v sobě nebo kolem nás vnímáme nespokojenost nebo neštěstí. Jde o takový zvláštní ale přirozený cyklus – pokud jsme prožili těžkosti, o to více můžeme pocítit vděčnost, protože jsme se díky strastem naučili ocenit i to málo, co je nám dáno. Vážit si každé chvilky zdraví, každou minutu štěstí a lásky. Jsme pak v propojení s tím, co nás přesahuje, s přirozeným řádem světa.
Modlitba
Včera jsem byla kdesi, a zahlédla nápis, který vyzýval lidi k zapsání modlitby. U malého okénka byla krabička, ve které leželo několik malých podlouhlých papírků, a obyčejná tužka. Vedle byl položený malý světle zelený kamínek. Neváhala jsem, vzala jsem tužku do ruky, a začala psát. Nevěděla jsem jak, ale slova přišla sama. Napsala jsem modlitbu, vložila pod kamínek, a dnes už je snad přeříkávána a poslána do nebes.
Byla jsem v klášteře. Přišlo mi tak hezké, že věřící dávají možnost lidem poslat modlitby do světa. Tím dávají velký smysl spojení i s lidmi, kteří si myslí, že se modlit neumí, nebo nejsou věřící a do kláštera nebo kostela by nevkročili. Tento klášter je veřejně přístupný, a tak se mohou zapojit všichni kolemjdoucí, což je velmi hluboké a nadějné.
Poděkování
Připadá nám to možná zvláštní, ale poděkovat můžeme za cokoli. Za to, že jsme mohli ráno vstát a jít si udělat snídani. Za to, že máme postel, ve které můžeme spát, snít a milovat se. Za peřinu a oblečení, které nám uchovávají teplo. Za kohokoli, koho máme rádi, nebo kdo má rád nás. Za co dál ještě můžeme děkovat? To už nechám na vás, stačí jen přes všechny věčné problémy nahlédnout štěstí, které se pod nimi ukrývá…