Asi každému z nás se stalo, že nám odešel někdo blízký na druhý břeh, do toho tajemného světa duší a energie. Můžeme cítit bolest, ale život a bohaté zkušenosti mi ukázaly, že naši předkové a blízcí lidé jsou nadále s námi, i když ne ve fyzické podobě.
Ochrana a znamení
Jsou věci mezi nebem a zemí, které vysvětlit nelze. Možná se vám už něco podobného stalo. Věřte nebo ne, i zemřelí lidé, respektive jejich duše, nás mohou provázet – ale jen pokud s nimi máme vyřešené vztahy, a duše má svůj klid. Rozhodně funguje, když jdeme vstříc dobru – pak za každou vykonanou pěknou „maličkost“ získáme odměnu. Znamení a hezká poselství „odněkud“ jsou zprávami, že naši drazí nad námi bdí a ochraňují nás.
Smutek i smíření
Smutek je přirozenou součástí doprovázející ztrátu blízkého člověka. Pokud se s odchodem vyrovnáme, po určité době končí doba truchlení a přichází období smíření. Nemusíme lpět na tom, že musíme druhého člověka vidět fyzicky. Duším, které dokázaly odejít v klidu, je pravděpodobně lépe nežli nám, protože duše je podstata a tělo jen její schránkou. Vyrovnaná duše, která má již svou etapu na našem světě odžitou, se netrápí a může nad námi tiše bdít.
Nebojme se být v kontaktu
Pokud nám zemře milovaný člověk, je dobré si jej připomínat v dobrém, a věnovat se mimo jiné aktivitám, které měl rád. Tím člověk žije dál. Je možné si s duší povídat, což někomu může přijít nereálné, ale věřte, že mohou přijít i odpovědi. Někdy mi připadá, když si v dobrém vzpomenu na své blízké zemřelé, že jejich duše se mohou svým způsobem „usmívat“. Nevidím je, neslyším, ale cítím kdesi onu energii, a je to úžasný pocit.
Není nutné se duší bát. Co je ale důležité – je potřeba projít cestu odpuštění a vyléčení dávných traumat. Pokud se vztah nevyčistí, pak duše zemřelých nemusí mít klid. Proto je velmi důležité vztahy vyladit a naplnit láskou. Pokud jsme to nestihli za života, je možné komunikovat i s duší a dojít k odpuštění.
Vědomí a poznání
Pokud jsme nastavení na určitý stupeň vědomí a poznání, pak nám takové zkušenosti nemusí přijít „bláznivé“. Však různé přírodní kmeny s tímto poznáním pracují již dlouhá tisíciletí.
Každou životní zkouškou zrajeme, pokud chceme. Můžeme vnímat intenzivněji, ale zároveň pocítit pevnou půdu pod nohama a bohaté kořeny, které nás drží v realitě. Stačí si uspořádat věci pozemské a vážit si života. Není to cesta jednoduchá, ale je možné ji zvládnout. Neustále se učíme a každým dnem poznáváme víc a víc sebe i okolní svět.
Dál bez výčitek a s úctou
Nastal čas, kdy si už nemusíme vyčítat chyby z minulosti. Ani sobě, ani svým blízkým, ať už jsou naživu nebo ne. Pojďme společně hodit minulost za hlavu – někdy to jde dříve, jindy až za několik let, ale pokaždé má smysl se o smíření snažit. Nic se nedá vrátit a můžeme jen děkovat nebo prosit za to, aby nám stvořitel dal sílu na životní zkoušky. Je dobré si uvědomit, že některé věci a zkušenosti ve svém životě už nepotřebujeme a není důvod, proč na nich lpět.
Zapalme si svíčku, poděkujme všem předkům za to, že nám dali život na tomto světě. Pokud potřebujeme podporu, poprosme o ni. Naši předkové a blízcí lidé kteří už odešli, nám mohou pomoci překonat všechny výzvy. Nebojme se a pojďme dál…