Často se stává, že inspirace přehluší naši intuici. A pak ty výsledky a důsledky vypadají jinak, než jsme původně plánovali. Ale podívejme se na to z jiné strany. Pokud je člověk rozumný, inspiruje se tak, aby mu důsledky jeho inspirovaného jednání neškodily. Co je totiž dobré pro jedno, nemusí být správné pro jiného.
Možná stojí či stál za pozornost již velmi útlý věk vašeho dítěte. Dítě se projevovalo ve svých zájmech, ale „vychovává“ se. Nejen vlivem rodičů, ale pak nastupuje předškolní zařízení, základní škola a tak můžeme pokračovat. Avšak dítě nemá žádné zkušenosti a tak přebírá chování a jednání ostatních, dospělých, kamarádů, jejich rodin. Když přijde na volbu povolání, často jde o to, že rodiče by rádi měli ze svého dítěte „něco víc“, než jsou oni sami. Chtějí pro své dítě lepší a snazší budoucnost. Ale má o to takové dítě vůbec zájem? Co když ho těší dělat úplně něco jiného, je v tom dobré, ale nedovolí si říct, co chce? Třeba se inspirovalo na nějakém výletě či exkurzi. Vyšší zájem o zájmy dětí je více než žádoucí.
Slovo inspirace pochází z latinského in-spirare – vdechnout. Je používáno v medicíně a znamená vdechování. Obecně známý význam je však podnět, nápad, vnuknutí, „polibek múzy“, používá se běžně v umění. Z toho plyne, že vlastně inspirovat se můžeme kdekoliv, čímkoliv a jakkoliv.
Inspirujme se tedy stále. Hledejme v ní hravost, neskutečné množství možností, a pokud je nějaký z nápadů nereálný, snadno na to přijdete. Avšak pozor na inspiraci k nekalostem. Co jednomu projde, druhému projít nemusí. Spojte sílu své intuice s inspirací a jděte za svými cíli a touhami. Plňte si své sny díky ní, oceníte ji!