Nemusíme být vědci, abychom věděli, že hudba, jak její poslouchání, tak její aktivní provozování, má blahodárné účinky na celkovou kondici člověka, na jeho náladu a tím i na funkci celého jeho organizmu. Hudební terapie, i jako samostatná terapeutická metoda, je dnes stále častěji a účinněji využívána v psychiatrii, jakož i v nespočetných jiných oblastech medicíny. Výzkumy dokázaly, že hudba nepůsobí pozitivně pouze na rozpoložení mysli člověka, ale ovlivňuje i jeho dýchání, krevní tlak, trávení, ba dokonce i všeobecné funkce imunitního systému.
Víra v léčivé účinky zvuků a hudby je založena na především v ezoterických kruzích stále častěji uváděné a zdůrazňované teorii, podle které základem všeho, co na světě existuje je kmitání, vibrace. Zvuky, které jsou ztotožňovány taktéž jako fyzické kmitání, generují různé mozkové funkce a jsou schopny vyvolávat i fyzické změny v organizmu lidí. Vlastně tentýž princip využívají metody zvukové terapie s tisíciletou tradicí, jejichž původ lze datovat do různých pravěkých kultur a ve kterých hlavní roli dostávají takové pravěké rituální hudební nástroje jako například tibetské zvukové mísy, čínské gongy nebo šamanské bubny. V případě těchto metod není léčivý účinek dán pouze poslechem vydávaného zvuku, ale obyčejně i fyzickým působením vibrace na organizmus, například tak, že léčitel rozeznívá zvukové mísy umístěné přímo na těle pacienta. Voda, tvořící velkou část našeho organizmu, přebírá vibraci hudebních nástrojů, fyzicky se dostává „na stejnou vlnu” se zvuky, které tyto nástroje vydávají.
Dr. Masaru Emoto, japonský vědec, který intenzivně a důkladně zkoumal vlastnosti vody a vykonal početné pokusy v souvislosti s účinkem myšlenek, slov a hudby na vodu, v jednom ze svých pokusů prokázal, jaký efekt mají různé druhy hudby na krystalickou strukturu vody. Jestliže byly vodě hrány klasické hudební skladby, vznikaly v ní vždy krystaly krásných, pravidelných tvarů a separovaných forem, roze