Původ lapačů snů se spojuje s jedním východo-mexickým indiánským kmenem Ojibwa, později víru v pasti na sny převzaly téměř všechny indiánské kmeny. Podle tradice tyto předměty zajímavého tvaru, který připomínal pavučinovou síť, vyráběli rodiče, aby chránili své děti před zlými sny.
Kruhovou kostru, anebo kostru tvaru slzy vyrobenou z větve stromu potáhli šlachou z jelena, upevnili na ni síť a poté ji okrášlili pery, korálkami a někdy též drobnými předměty osobního rázu a zhotovenou past pověsili nad postýlku dítěte. Věřili v to, že tíživé sny uváznou do sítě a zmizí, kdežto sny dobré se zase spustí přes ptačí pera k dítěti. Lapače snů se nejvíce podobají pavučinové síti a i jejich princip činnosti ji velice připomíná, v jazyku indiánů Ojibwa je z tohoto důvodu příhodně pojmenovali jako „pavouk”.
V dnešní době se také i v západním velice rozšířily lapače snů, ale spíše se považují již jen za okrasný předmět. Původně se vyráběly v malých rozměrech, díky ztrátě své tradiční funkce se rozšiřovaly i ve větších rozměrech, tradiční materiály se mezitím zaměnily na jiné (například místo dřevěné kostry se často vyskytuje použití kostry kovové, anebo umělohmotové).
V případě, když máme v úmyslu vyzkoušet lapač snů kvůli původní funkci, za účelem odehnání tíživých snů, musíme si každopádně vybrat takový, který byl zhotoven podle prastarých indiánských tradic. Samozřejmě je možné, že to celé je jen pověrou, ale když někoho nenechají na pokoji tíživé noční můry, neuškodí mu, když past na sny vyzkouší.