Historie perníku sahá do dávných časů. Pečivo z medu a mouky znali už v Egyptě a také v antickém Řecku a Římě. Ve střední Evropě se první zmínky o perníku datují zhruba ve 13. století.
Vůně perníků je nezaměnitelná a evokuje především krásnou vánoční atmosféru. Je dost možná, že je perník starší než chleba, protože med divokých včel byl jednou z prvních potravin člověka. Perník tak, jak je známe dnes, si však mohli dovolit pouze ti nejbohatší lidé, protože poměrně velká spousta medu a exotického koření se vyvažovala zlatem. Zprvu byla příprava perníku velmi jednoduchá, ale postupem času, s příchodem koření a dalších surovin, se chuť perníku stala velice oblíbenou a perník samotný vyhledávanou pochoutku. Časem vznikaly stále nové tvary a dnes lidé zdobí perník takovými způsoby, že si člověk říká, jestli to není dílo kouzelníka.
První perníkáři byli včelaři, kteří si formičky na perníky také sami vyřezávali. V Čechách je první zmínka o perníku a perníkářích z roku 1335. Váže s k okolí Turnova, kde perník prodávali „cáletníci“, což je tehdejší výraz pro perníkáře. V roce 1348 byla podle výrobců calet (perníkářů) pojmenována Caletná ulice v Praze (dnešní Celetná). Cechy perníkářů nebyly jen v Praze, ale i v Kutné Hoře, Pardubicích, Turnově... Právě Pardubice dali nejznámější značku perníku – pardubický perník.
Medovému pečivu se začalo říkat perník od doby, kdy se do něho začal přidávat pepř. Perník byl lékem při žaludečních a střevních potížích. Perníky bývaly obřadním pečivem a obrázky měly magický význam. Nejčastěji se maloval věneček. Kruhový tvar má v sobě význam ochrany a větvičky štěstí. Ale to znáte již z jiných příspěvků. Každý obrázek byl promyšlený, jelikož měl splnit obdarovanému přání. Srdce znamenalo lásku, hrdličky svatbu, andělíček nebo beránek boží ochranu, miminko rodinné štěstí. Koníček byl symbolem zdraví, symbolem muže jelen, tulipán nebo sekera a symbolem ženy byl košíček. U zrodu tohoto řemesla v Čechách stáli muži, jelikož toto řemeslo bylo velice náročné a vyžadovalo velikou sílu kvůli zadělávání těsta, ale byl třeba také cit a pečlivost.
Podíváme-li se za perníkem za hranice naší vlasti, tak například v historickém německém městě Cáchy mají „printen“. Tvarují se do formy, mají bílou polevu a jsou sypány ořechy nebo mandlemi. Tradicí v Norimberku jsou „lebkuchen“. Pečou se na jedlém papíře, polévají se lesklou cukrovou polevou, která se nanáší na ještě horké perníčky. Proti klasickým perníčkům mají jinou chuť díky melase, sirupu z cukrové třtiny a koření. Ve Švédsku se připravují perníčky „pepparkakor“. Jsou velmi aromatické díky směsi hřebíčku, kardamomu, zázvoru, skořice a muškátového oříšku. Prodávají se zejména ve svátek sv. Lucie. Rakouské město Mariazell se může pochlubit perníčky Pirker, pečou se již po šest generací. Avšak ta úplně první zmínka o perníku v tomto městě sahá až do roku 1655. V polském městě Toruň mají perníčky exotické a výrazné chuti díky kardamomu nebo pepři. V tomto městě, pokud budete chtít nahlédnou do historie, najdete i muzeum tohoto vyhlášeného pečiva. Bad Leonfelden je město v Horním Rakousku. Již 450 let zde vyrábí perník rodina Kastnerů, jejímž dílem je Perníkový svět - Lebzeltarium. Můžete zde ochutnat všechny ingredience a prohlédnout si celý provoz. Budete-li mít čas, tak i shlédnout film o perníku a nazdobit si své perníkové srdce.
Každý rok sleduji, jak české perníkářky přidávají své výtvory do různých skupin na facebooku. Bývám okouzlena výtvory, které berou dech nejenom tím, co představují, ale i zdobením v podobě krajek, cibuláku, sněhových krajinek a mnohých dalších vzorů. Je to přehlídka umu, nadání, vášně a lásky k nejen k perníku!
Krásný čas adventu!