Zdálo by se, že to vše jsou jenom výmysly a pohádky, ale k setkání s těmito démony dochází i v dnešní době. Například černého psa, zjevujícího se v místě odedávna spojeným s čarodějnictvím u kruhové megalitické stavby Rollright v Oxfordshire, několikrát viděli v roce 1945 i detektivové, vyšetřující zde příšernou rituální vraždu Charlese Waltona.
Sběratel legend o černých psech ve východní Anglii Ivan Bunn zaznamenal v jedné oblasti přes čtyřicet případů. Když je blíže zkoumal, zhruba padesát procent očitých svědků mu potvrdilo, že krátce po tajemném nočním setkání s černým psem došlo v jejich rodině k úmrtí. Povšiml si také, že ke zjevení skoro vždy došlo poblíž vody, ať už na břehu moře, řeky, či v mokřinách nebo bažinách.
Vysvětlení je podle jedné hypotézy výzkumníků paranormálních jevů, možno hledat v informačním poli nebo „paměti“ daného místa. Voda (ale i vosk nebo třeba zdivo domů) má zvýšenou schopnost nasávat do sebe psychické informace. Mohou to být jak obrazy dramatických a tragických událostí, které se tam udály, tak i silné a utkvělé myšlenky. Okultisté by řekli, že voda je silným kondensátorem fluidických sil.
Černí psi se ale nezjevují jen v Anglii. V Dánsku jejich smečku vede král Waldemar, v Normandii sám Ďábel. V naší zemi se objevují hlavně na místech dávných pohanských kultů. Ve Spojených státech o nich vyprávějí obyvatelé ponuré horské oblasti Ozark mezi severním Arkansasem a jihozápadní Missouri. V tomto kraji, plném malých jezírek a ledových řek se dodnes udržely zvyky prvních přistěhovalců z Anglie, Skotska a Holandska, a možná právě proto se zde černý pes, nazývaný booger dog, často zjevuje. Zajímavé setkání popsal například dr. J.Gordon z Reynoldského kraje v Missouri.
Jednou v noci projížděl na koni kolem starého hřbitova Bay Cemetery v Bunkeru. Potřeboval se dostat na druhý břeh horské říčky a když byl asi uprostřed proudu, všiml si obrovského psa naprosto tiše se procházejícího po vodní hladině. Viděl ho naprosto zřetelně protože noc byla jasná s měsícem v úplňku. Ještě než stačil dojet na druhý břeh, začal ho pes pronásledovat. Několikrát ho předběhl, pak vyskočil koni na hřbet těsně za jeho záda a nechtěl se pustit. Gordon do něj párkrát vystřelil z revolveru, avšak kulky mu vůbec neublížily. Pokoušel se ho tedy alespoň srazit úderem pažby revolveru, ale jeho ruka vždy volně prošla psím tělem, jako by bylo z mlhy.
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke!