Byli to lidé, nebo jiné bytosti, jejíž sílu bychom jim všichni mohli v dobrém slova smyslu závidět? Díky spirituální síle, kterou měli v sobě, žili velice šťastný život. Dokázali spolu komunikovat bez větších potíží, nikdy si nestěžovali na nedostatek, byli vděční za život, který žili, láska prostupovala každým pórem jejich tajuplného těla. Těla duchovního, fyzického, mentálního.
Vnitřní víra
Tyto bytosti věřili ve společnou energii, Stvořitele a všechnu sílu, kterou kumulovali navzájem. Nikdy se nestalo, že by si navzájem záviděli, nenáviděli se, jejich svět se tak zdál být ideálním. Ani se nemuseli moc snažit. Zkrátka byli, žili, užívali život, který jim byl dán.
Jak vypadali? Jejich svět byl temně modrý i bledě modravý, zelenkavý jako celá příroda. Jejich těla byla prostoupena světlem, věčným a nabíjejícím. Dýchali společně, pečovali o krajinu kolem sebe. Zářili láskou a přijímali všechny životní nástrahy. Ano, i tam se občas objevily. Jak se s nimi smiřovali? Jednoduše. Smířili se s nimi, nebo se snažili je proměnit v dobro, tak jak uměli.
Spirituální blaho
V těchto bytostech byla ukryta obrovská vnitřní síla a krása. Jejich modř a světlo zářily do dalekého okolí. Některé z bytostí dokonce poletovali a prozkoumávali okolní planety.
Jednou se stalo, že jedna z krásných bytostí objevila planetu Zemi. Dala znamení své planetě a vedení rozhodlo, že Země bude místo, na kterém budou žít lidé. Andělské bytosti přelétli na Zemi, začali tvořit lidi a modlili se, aby lidstvo jednou pochopilo taje a krásy života. Lásku, pochopení, respekt a všechny pěkné věci, které spolu mohou prožít. Podaří se jim to?