Čtení z rukou dostalo svůj název – chiromancie nebo palmistrie. Přesto, že je to velmi lákavé, umět přečíst čísi nebo svůj vlastní osud z rukou, nějak se v těch všech čárách ztrácím. Navíc jsem si všimla, že se občas čáry na mých rukou mění. Ale vysvětlit to neumím.
Z rukou se četlo ve staré Číně, v Egyptě a především v Indii. Toto umění přišlo do Evropy spolu s kočovnými cikánskými kmeny právě z Indie již před dávnými věky. Cikáni nebyli vítaní v evropských městech a obcích a často pro ně platily zvláštní vyhlášky a nařízení. Avšak pro umění cikánských žen číst z čar na rukou věci budoucí, byly vyhledávány často příslušníky či spíše příslušnicemi vyšších společenských vrstev.
Nové pro mne bylo zjištění, že ve středověku se používala palmistrie k odhalování čarodějnic. Katolická církev však její používání záhy zakázala. Nicméně se objevila jako vyučovací předmět na některých německých univerzitách. A to je velmi zajímavá informace.
Nyní opustíme na chvíli chiromancii ověnčenou závojem tajemna, kouzel a čar. Naše ruce a jejich „čárování“ o nás mohou hovořit informace jiných směrů. I když si oficiálně jejich využití nedokážu představit. Tvar rukou, prstů, délka a hloubka čar v lidské dlani mohou prozradit mnohé z daných vlastností charakterových. Také potenciál inteligence zkoumané osoby, její vitality a dokonce i úroveň emocionality. To vše dokáže člověk učený v tomto oboru vyčíst z lidských rukou.
Samozřejmě, že čtení z ruky má svá pravidla. A přesto, že se podle nich prý může naučit z dlaní číst každý, bývá stále tato praktika spíše považována za součást ezoteriky a mystiky.