Přes balkon mě přemlouval kolega, abych nelenila a šla jsem se s ním podívat na ohňostroj. Ještě jsem se snažila oponovat, ale můj odpor slábl. Nakonec jsem přikývla, vybrala si džínsy a tričko a zaťukala na dveře jeho pokoje.
,,Už jsem hotová,“ prohlásila jsem odhodlaně.
,,Já ještě ne, ale s Vaší pomocí by to snad šlo,“ zavolal na mě mezi dveřmi a jeho chlapák mu dělal na slipech hrbol. Určitě se mi takhle ukázal vědomě, pomyslela jsem si.
,,Tak na to nemám ani pomyšlení!“ řekla jsem uraženě a sešla ze schodů.
,,Tak se nezlobte, Hanko,“ volal za mnou a spěšně na sebe natahoval košili a kalhoty. ,,Půjdeme si někam zatančit, určitě tady na pobřeží něco objevíme.“
Cesta vedla okolo přímořských vil a četných restaurací a barů. Byla jsem zvědavá, jak to v Řecku chodí, a protože jsem tam ještě nikdy nebyla, chtěla jsem vstoupit hned do první hezké restaurace.
,,Pojďme ještě kousek dál,“ prosil mě a ukazoval na neonové osvětlení místní diskotéky. Přikývla jsem a šli jsme až tam. Hned ve dveřích se nás zeptal snědý muž, prodávající vstupenky, z jakého státu jsme. Honza se nadechl a spustil, že jsme Němci.
,,Super,“ odvětil ten muž a dožadoval se deseti euro za jednu vstupenku. Snažila jsem se zachránit situaci a začala ho přesvědčovat, že jsme Češi.
,,Čech?“ optal se ještě pro jistotu. ,,Čech může za dvě euro,“ usmál se a konečně nás pak pustil dál.
,,Vidíš,“ řekla jsem vyčítavě Honzovi. ,,Chceš dělat machra, ale na vstupenky nemáš.“
Okamžitě nás pohltila muzika a po chvíli za námi přitancovala i barmanka. Dali jsme si gin s tonikem. Při placení se ale můj společník moc neusmíval. V obchodě by jsme za tu cenu měli několik lahví kvalitní kořalky. Po takovém šoku se nám přestala líbit i hudba, a tak jsem mezi zíváním prohlásila, že bychom se místo tanci měli věnovat odpočinku.
,,Asi máš pravdu, stejně mi to ani moc nechutná,“ řekl obezřetně a podíval se mi přímo do očí. ,,Mají tu jiné platy,“ pokrčil rameny.
Ušli jsme sotva pár metrů a už nás zvali do dalšího baru. Neměla jsem chuť se ani zastavovat, ale nakonec jsem si řekla, že bychom mohli dovnitř alespoň nahlédnout. Bar stál pod širým nebem. Nád námi bylo jen několik palmovách listů. Hudba duněla tak mohutně, až mi začalo hučet v uších. Musím ale uznat, že to znělo tak nějak příjemně a člověk zapomínal na čas i na to, proč sem vlastně přišel. Stoupla jsem si k barovému pultu a poslouchala. Najednou přede mnou přistál jakýsi nápoj. Napila jsem se a pocítila jeho zvláštní chuť. Aniž bych věděla jak, ocitla jsem se ve víru tance. Potom už následovaly další a další přípitky. To místní muži se snažili polapit mě do svých sítí. Honza stál opodál a usrkával pivo. Při jeho apetitu ho vydržel cucat hodně dlouho. Ani na mě nenaléhal, abych už šla do hotelu. I když v jednu chvíli jsem měla dojem, že uraženě odejde a nechá mě tam samotnou. Když už jsem byla v hodně povznesené náladě, šel se mnou tancovat Honza a potom mě vytáhnul na vzduch.
,,To by na první večer stačilo,“ snažil se mi domluvit. ,,Teď je na řadě ten zasloužený odpočiněk.“
Pokrčila jsem rameny a šla jsem s ním jako poslušná ovečka. Do hotelu jsem nedošla, on mě tam doslova dovlekl. Jeho zásluhou se mi podařilo otevřít pokoj a padnout na postel.
,,Pomohu ti se svlékáním,“ zašeptal do tiché noci. Jeho ruce byly vzápětí na mém těle a svlékaly ze mne tričko a džínsy. Musela jsem se nadzvednout, aby je ze mě vůbec dostal. On to zřejmě pochopil jako výzvu. S džíny u kotníků a ještě navlečenými kalhotkami jsem bez hnutí ležela a čekala, co se bude dít. Zřejmě mu moje prádlo nevadilo. Po vypitém alkoholu jsem se cítila jako v nebi. Prádlo jsem ze sebe strhla sama.
Noc nám ale byla krátká, po chvíli milování už začalo venku svítat. Z okna byl výhled na moře a já jsem v těch okamžicích prožívala vrcholy blaha. Nevím kolik vydrží normální postel, ale ty řecké nic moc. Nějak se nám ta moje totiž rozklížila a začala výrazně vrzat. Honza mě probudil až večer a musím říct, že to bylo probuzení sladké. Jak jsme se před naším příjezdem skoro neznali, tak se nyní známe téměř dokonale!