,,Poslyš, Pavlíno, už jsi slyšela, jak je ten Janohrad opravený? Prý tam jezdí i zahraniční návštěvníci zhlédnout tu nádheru,“ spustí jednoho letního ospoledne na lavičce sousedka Tonička, jejíž manžel před čtyřmi roky nezvládnul prudkou zatáčku kdesi v Krkonoších.
,,No a proč nám to říkáš, Toničko? Snad se tam taky nechceš vypravit. Vždyť poslední roky vede tvoje cesta jedině do zaměstnání a potom ke krchovu,“ zeptá se moje žena.
,,Teď jsi, Pavlínko, na správné stopě. Přece víš, že mojí oblíbenou četbou jsou historické romány. My jsme je s mým nebožtíkem manželem četli i v ložnici na posteli a potom, při milování, jsme si představovali, jak asi probíhala soulož mezi těmi rytíři a jejich konkubínami, navléknutými do spouty natrčených sukní a navoněných vším možným. Ovšem pořádná sprcha pro ně byla tabu.“
,,Hele, ty nemravo, právě jsme se s Toničkou dohodly, že zítra po poledni podnikneme společný výlet k tomu opravenému hrádku. Přece by bylo hanbou, aby se tam producírovali jen turisté ze západu,“ probudí se v mé manželce vlastenectví. ,,Tak běž do sklepa zkontrolovat bicykly. Těch osm kilásků zvládneme za třičtvrtě hodiny. Tuhle Tonička aspoň přijde na jiné myšlenky, které se nebudou týkat jejího nebožtíka manžela.“
Ovšem příští den okolo jedné hodiny po poledni je manželka na umření se žlučníkem.
,,To zavinil příliš tučný bůček,“ naříká. Pak si vezme nějaké léky, svalí se na postel a vyjekne: ,,Ferdo, jeď s tou černou vdovičkou sám. Já opravdu nemůžu. Třeba už čeká pod oknem.“ V tom má pravdu, jak záhy pohledem na ulici zjistím, avšak nic černého na sobě Tonka nemá. Naopak si napresovala hezký zadek do kraťasů pískové barvy a dudy má v bleděmodrém tričku. Zkrátka je na svoje roky pořád kočka.
,,Toničko, je tu malá změna programu. Pavlínka je momentálně k výletu naprosto nezpůsobilá. Ale nemá nic proti tomu, abychom jeli spolu, ať nemáme zkažený víkend všichni tři,“ navrhnu jí a ona okamžitě souhlasí. Nasedneme na bicykly, šlápneme do pedálů a za okamžik nás úzká silnička zavede do lužního lesa pod obrovité koruny staletých dubů a jasanů. Ovšem mne víc zajímá prdýlka zachovalé paničky, která jede dva metry přede mnou. V tu chvíli opět začne naplno pracovat na plné otáčky moje obrazotvornost a násada v kalhotech mi nabere na délce i objemu. Vždyď jsem nic s jinou ženskou, než je moje manželka, neměl nejmíň šest roků. Trochu zrychlím, a když jsem zleva na její úrovni, pohladím jí pravou dlaní po vyšpulené půlce. Napřed sebou cukne a pak zaúpí:
,,Ferdo, co kdyby nás někdo viděl? Ale já mám nápad. Zabočme na támhletu stezičku,“ ukáže hlavou asi dvacet metrů dopředu a sama jde příkladem. Ovšem my cestu na nejmíň půl hodiny přerušíme. Na malém paloučku se nejdřív líbáme, potom se milujeme. A potom krásně unavení, chvilku beze slova odpočíváme. A když se zeptala na další výlet, bez reptání jsem souhlasil.
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke!