„Ty jsi ale promočená,“ podivil se Ríša a vtahoval mě do bytu. „Musíš se osušit a dát si něco teplého, jinak omarodíš.“
Proti tomu jsem nekladla žádný odpor a poslušně za ním šla do kuchyně. Přinesl mi z koupelny velkou osušku a šel zapnout varnou konvici. Vytřela jsem si do sucha vlasy a začala si rozepínat halenku, která už nepříjemně studila.
„Pomohu ti,“ ozvalo se za mnou, a než jsem se nadála, měl už Ríša ruce na mém těle. Rozechvělými prsty mě začal vyprošťovat ze zmoklého kousku látky a uznaně hvízdl, když zjistil, že nenosím podprsenku. Dotýkal se mě jen letmo. Když už jsem před ním stála skoro nahá, prudce vydechl a šel uvařit kafe.
Sedli jsme si v kuchyni proti sobě a popíjeli černou břečku. On byl oblečený jako džentlmen a já jsem seděla omotaná do osušky. Docela mi bylo divné, že mi nepozve do obývacího pokoje, ale sedíme v kuchyni. Ríša to asi postřehl a začal se omlouvat, že musíme ještě hodinu počkat. Podíval se na hodinky a opravil se, že už jenom padesát minut. Bylo mi to divné, ale neříkala jsem nic. Tiše jsem pila a klepala se zimou. Hladil mi kotníky, občas jsme něco prohodili a čas utíkal.
„Musím ho jít rozmotat,“ řekl a já byla na pochybách. Po nějaké době se vrátil a vyprovodil z bytu nějakého muže.
„Ty jsi na kluky?“ zeptala jsem se přímo.
„Jani, nejsem,“ řekl celý rudý. „Já myslel, že to víš.“ „A co mám jako vědět?“ podivila jsem se.
„Že podnikám přece.“ Nakonec se rozpovídal a bylo to docela zajímavé. Jeho podnikání spočívalo v tom, že bandážoval klienty a ti mu za to docela slušně platili. V nabídce měl i takové pikantnosti, jako je cévkování či podávání klystýru. Dali jsme si ještě grog a šli jsme se do tajemné místnosti podívat.
„Tys z toho ještě vůbec nic nevyzkoušela, viď?“ usmál se na mě a nenápadně mi nasadil pouta. Začal mě líbat a v tu chvíli mnou projel záblesk vášně. Byla jsem připoutaná za ribstol a začalo se mi to líbit.
„Teda Ríšo, řekla jsem uznale, když mě odpoutal. „Takovou předehru jsem ještě nezažila. Po milování jsem zavřela oči a vydechla: „Bylo to fantastické! Ríšo,“ podívala jsem se mu do očí. „Nechtěl bys společnici?
„Víš, Jano, že nechtěl? Já už ji v tobě ode dneška mám,“ usmál se. Od té doby vedu Ríšovi účetnictví a on mi za to občas dopřeje pouta. Podnikat se prostě musí umět.
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke!