Jednou jsem se chystala na důležitou schůzku. Měnila jsem zrovna zaměstnání a opravdu záleželo na tom, abych působila dobře a zodpovědně. Šla jsem den předtím brzy spát, abych si odpočinula do růžova, a raději jsem si dopředu připravila všechny věci, ať ráno nemusím ve stresu šílet. Měla jsem vše natolik naplánované, že se nemohlo stát nic, co by bránilo poklidnému úspěšnému dni.
Chceš-li pobavit pánaboha, vymysli plán
Ne nadarmo se říká, že je skvělé mít vše naplánované, ale ne vždy náš plán musí vyjít. Život sám už se postará o to, jakou cestou máme jít. Je skvělé mít záměr a jasný cíl, ale zároveň je rozumné umět přijmout i změny, které nastanou. Tak jsem si to ráno dala chutnou snídani, přesvědčila jsem se, že mám vše potřebné v kabelce, a chystala se odejít. Najednou jsem ale nemohla najít klíče, následně brýle, no znáte to. Začala jsem zmateně pobíhat po celém bytě, když tu přiběhly vřeštící děti celé od barev, a manžel se do toho zasekl v koupelně. Bezva, úspěšný den začíná vskutku skvěle.
Na poslední chvíli
Na poslední chvíli jsem si vzpomněla, kde jsem klíče nechala, a dokonce jsem našla brýle, které jsem v ranní nesoustředěnosti vložila do chlebníku k rohlíkům. Ze vší nervozity se mi zachtělo na malou, tak jsem ještě narychlo letěla na toaletu. Děti jsem předtím přenechala manželovi, který sice hudral, že musí do práce, ale nakonec mu nic jiného nezbylo. Konečně jsem připravená a můžu jít na schůzku.
Nevěří svým očím
Vyšla jsem ven, a každým krokem se mi zlepšovalo sebevědomí. Mnozí muži, ale překvapivě dokonce i ženy, se na mě dosti neskrytě dívali. Asi se mi povedl dnešní model, i když mám sukni ze sekáče, nebo ta stará rtěnka mi kupodivu opravdu sluší. Snad v životě se mi nestalo, že bych byla středobodem vesmíru tolik, jako dnes. Občas někdo jemně naznačil, ale pochopila jsem to tak, že chválí mou sukni, tak jsem s bradou nahoře jemně pokynula a šla nevšímavě dál. Cítím se díky tomu skvěle, a je mi jasné, že jednání dopadne nadměrně úspěšně. Ó, jak jsem úžasná, královna Všehomíra!
Trapas do nebes volající
Do kanceláře firmy jsem vešla s hlavou nahoře, s myšlenkou, že novou práci mám v kapse. Začala jsem v duchu spřádat další plány – poplatíme dluhy, pro děti budeme mít konečně finance na kroužky, a muž nebude muset být nervózní, že všechny výdaje jsou na něm.
Vcházím, neustálé pohledy přísedících mě usvědčují v tom, že jsem na správném místě. Naproti sobě vidím ředitelku firmy a pobavené manažery, kteří si mě prohlíží od hlavy až k patě, a začíná mi to celé býti docela podezřelé. Shodou okolností projdu kolem skleněných dveří a v tu ránu mi to dojde. Vrátím se, a vidím svůj odraz ve skle. Nejdřív pěkně zrudnu a následně zesinám. Jak jsem totiž ráno spěchala a byla evidentně nesoustředěná, narychlo jsem si zastrčila sukni do průhledných silonek! Jenže, to by nebylo tak strašné! Musela jsem být asi hodně nervózní, protože ještě rozespalá jsem si nevzala pod punčochy kalhotky!!! Krve by se ve mně nedořezal a myslela jsem, že se na místě propadnu do horoucích pekel…