Ten den jsem práci rychle ukončil a ještě dopoledne jsem si dopřál uklidňující koupel, která mě na večer náležitě připravila. Potom jsem se nechal taxíkem odvézt k vybrané restauraci, a protože mi i přálo počasí, usedl jsem na terase.
,,Ještě počkám,“ ubezpečil jsem servírku a podíval se na hodinky. Zbývalo už sotva deset minut, ale Ilona si dávala na čas jako vždycky. S Ilonou se miluji rád. Jako lékařka je sice pořád zaneprázdněná, ale o to více si vychutnáváme ukořistěné chvíle.
Kde ta holka vězí, pomyslel jsem si, když už bylo dvacet minut po osmé večer.
,,Pán bude čekat?“ zeptala se servírka a mně přišlo, že už v tom byla špetka jízlivosti.
,,Ještě chvíli,“ poprosil jsem a začal být netrpělivý. Tohle přece ještě Ilona neudělala, aby měla takový skluz. Snažil jsem se na sobě nedat znát nervozitu, ale přece jenom to se mnou už hrálo. Začal jsem ji prozvánět, ale nebrala telefon. Vedle ke stolku také usedla dáma, která podle všeho také na někoho čekala. Každou chvilku pohlédla na hodinky. Bylo na ní vidět, že je netrpělivá. Potom sklouzla pohledem ke mně a mile se usmála.
,,Nepřišel vám?“ podotkl jsem hloupě. ,,Nic si z toho nedělejte,“ pravil jsem trochu mrzutě. Moje přítelkyně o sobě dnes také nedala vědět. Navečeříme se spolu, souhlasíte?“
,,Dobře, ale budu vaší dlužnicí,“ odvětila už celkem bezstarostně. Na mobilu mi už v tu chvíli blikala zpráva, že Ilona bude sloužit celou noc.
Přísedící se představila jako Pamela a měla vybrané způsoby. Po první láhvi vína se krásně smála, byla vtipná a dovedla mluvit na jakékoliv téma. Svíčky na stole postupně ubývalo a začal foukat lehký větřík.
,,Už vám někdo koupil celý puget růží?“ zeptal jsem se.
,,Ne, nekoupil,“ odpověděla potichu. Vstal jsem a přistoupil ke květinářce, která chodila od stolu ke stolu a prodávala růže.
,,Dejte mi je všechny,“ udělal jsem rázné gesto a zaplatil tisíc korun za celý koš. Pamela zrůžověla a přitáhla květiny k sobě.
,,To si snad ani nezasloužím,“ pronesla.
,,Ale zasloužíte, Pamelo,“ snažil jsem se o vstřícný tón. ,,Krásné ženy si růže zaslouží.“
Pamela se protáhla jako kočka a zavřela oči.
,,Teď už by to chtělo jenom...“
,,Pomilovat se,“ doplnil jsem ji a chytil ji za ruku. ,,Nechtěla bys pro dnešek odejít se mnou a užít si pár pěkných chvil?“
,,Chtěla bych, jestli ti to nevadí,“ usmála se. Holka hloupá, pomyslel jsem si. Jak by mi mělo vadit pomilovat se s tak krásnou ženou. Určitě ji musí mít jako studnu rozkoše. Ilona odpustí, prolétlo mi hlavou.
Zavolal jsem servírku a zaplatil jsem. Když jsme čekali na taxík, držel jsem už Pamelu za ruku a začal jsem s nenápadnými doteky. Začala se chvět a zrychleně dýchat.
,,Neboj, už přijede,“ zklidňoval jsem její apetit. ,,Bude to nádherná noc.“
Ona přikývla a podle mě přivítala taxík tak, jako já. Cesta uběhla rychle a já už z ní nepouštěl chtivé ruce. Nedočkavě jsem otevřel byt a začal jí vášnivě líbat a svlékat. Dostrkal jsem jí ke dveřím ložnice a už se těšil na její tělo. V tom se rozsvítila lampička na nočním stolku a Ilona vstala z mojí postele.
,,Jdeš dost pozdě, miláčku“ přivítala mě, a aniž by mrkla okem, začala se připravovat k odchodu.
,,Ilono...“ začal jsem koktat a pomalu ustupoval od Pamely.
,,To je v pořádku,“ odvětila stroze. ,,Chtěla jsem si tě vzít, chtěla jsem se k tobě nastěhovat, ale klíč ti dnes s povděkem vracím. Pojď, Kateřino, už si na Pamelu hrát nemusíš, divadlo skončilo.“
Zavřel jsem za oběma dveře a usedl do křesla. Zvuk kvílejících pneumatik vzrušující noc nesliboval.