Ještě nejsou ani čtyři hodiny odpoledne a stmívá se. Večery se prodlužují a světla září. Vypadají jako hvězdičky, které nám svítí na cestu. Od 28. listopadu těch zářivých hvězdiček přibude. V čase adventu jsme si již zvykli, že se ve městech a obcích rozsvítí vánoční stromy, novodobá vánoční světélkující výzdoba, oživnou náměstí se svými předvánočními trhy s různými doprovodnými programy. Domy jsou ověnčené desítkami malinkých světýlek, v zahradách svítí ozdobené stromky nebo losi, z balkónů visí Santa Clausové. Přemýšlíme, čím obdarovat naše blízké a přátele, nakupujeme, sháníme. V našich domácnostech se v neděli rozsvítí první svíčka na adventních věncích.
Předvánoční čas se dříve vyznačoval jakýmsi zklidněním. Ustaly práce na polích, v lesích a zahradách, vše mimo dům bylo po celoroční práci uloženo k zimnímu odpočinku. Naopak v domech se šilo, pletlo, tkalo, dralo se peří, vyprávělo, zpívalo… Vím, doba je jiná, řeknete mi. Všude se finišuje, všichni dohánějí resty, tlak se zvyšuje, aby výsledky byly co nejlepší a vánoční prémie co nejvyšší. Přesto si dovolím malou poznámku. Nestálo by za to trochu zpomalit, pozastavit se nad vlastním životem, bilancovat uplynulý rok a zamyslet se nad tím, co jsme prožili, zda to byly zážitky pozitivní či negativní, proč tomu tak bylo, zda jsme spokojeni a máme dny naplněné radostí? Je to ten život, který chceme žít? Stojí nám vše to, co prožíváme za ty nervy? Shánění drahých darů, gruntování, stresování, tak jsme si zvykli na tuto součást předvánočních dní, že už to možná ani neumíme. S myšlenkou, abychom vše stihly, ženy, připravit, nemáme trpělivost se svými protějšky, dětmi, reagujeme naprosto neadekvátně. Ale návod máme. Rozjímání se tomu říká, nebo též meditace či modlitba. Zastavte se a dopřejte si tu chvilku sami se sebou a přiznejte si sami sobě, co chcete, co je důležité a bez čeho umíte