Pojďme si připomenout, jak moc byli naši předkové navázáni na přírodu a její cykly, z čehož vychází pradávné říkanky a moudra, která předurčují běh života. Bohaté zkušenosti a zvyky našich předchůdců nás tak mohou mnohé naučit.
Přírodní pranostiky
Vánoční pranostika se týká všech důležitých mezníků těchto svátků. Říkávalo se: Na Boží narození (25. prosince) o kuří pokročení, Na Nový rok o slepičí krok, Na tři krále (6. ledna) o krok dále a na Hromnice (2. února) o hodinu více.
Divíte se, že narození Ježíška bylo 25. prosince? Předkové totiž vždy slavili v předvečer svátku, proto i Mikuláš chodí 5. prosince, i když má svátek o den později. Navíc vánoční svátky se dříve slavily o mnoho déle, než slavíme dnes. Stromek se odstrojoval až právě Na tři krále, a vánoční zvyky včetně postaveného Betléma se zachovávaly do Hromnic, kdy se svítilo svíčkami hromničkami. Komu z vás se tedy nechce sundávat ozdoby hned po Štědrém dnu, a necháváte výzdobu až do předjaří, cítíte svátky vlastně dobře a navazujete tak intuitivně na tradice minulosti.
Zima a sluneční zvyky
Slunce zapadá později už od svaté Lucie, což bylo 13. prosince, ale později vychází, takže se svit slunce přes den neprodlužuje. Od toho vychází i dnes používané úsloví Lucie noci upije, ale dni nepřidá. Konec nekonečné temnoty a návrat světla se slavil vždy, však na něm náležela obživa, teplo, zdraví a život. V našich končinách dříve Slunovrat slavili Keltové i Slované, ti slavili zrození mladého boha Slunce – Dažboga neboli Božice. Vše začínalo opět v předvečer svátku především magickým věštěním. Rituály se dochovaly dodnes – rozkrajování jablka, házení střevíce nebo lití vosku a olova.
Uchovejme v sobě slavnostní náladu a vytvořme si atmosféru, která podtrhne náš každodenní život. Díky nim nám všechny povinnosti půjdou lépe od ruky. A jestli se vám stýská po věštění, zavolejte nám, však vám rádi pomůžeme.