Kdysi v daleké zemi událo se mnoho hezkého i mnoho ošklivého, tak jak to v životě bývá. Krásný den střídal ten zlý, noc zase den, úsměvy lidí měnil se ve smutek a naopak. Svět je založený na rovnováze. Bez zlého bychom si dobra nevážili. A o tom něco věděla i paní z jabloňového sadu…
Jabloňová paní
Bytost přenádherná, v šatech barvy podzimních plodů s červenými, oranžovými, žlutými i zelenými tahy, které štětcem pomaloval sám pan Podzim. Tato paní, vládkyně všech sadů, žila v tajemné části země, kdesi ve střední Evropě. Lidé se za ní chodili radit, a ona velmi ráda poskytovala podporu, aby lidé po celém světě mohli užívat plodnosti a sklizně.
Podzimní sklizeň
Paní sadu znala všechny sluneční paprsky, vítr, deště, vodní víly, ale také tlení a plísně, které napadaly jabloně. I blesky, které sem tam uhodily do nejednoho stromu. Přes všechny výzvy se však dařilo rovnováhou dodat stromům sílu a vláhu, aby mohly vesele plodit. Však se paní snažila, vždy mávla svou tajemnou paží oblečenou v krásné barevné odstíny, a tu se jablíčka červenala, tu žloutla do zralosti.
Barvy podzimu
Hnědavé a rzivé listy, zelené větvičky, šťavnaté plody všech odstínů, to byl sad paní Jabloňové. Jednou, bylo to za vlahého podzimního večera, slyšet bylo slastné dýchání. Že by zvířata zatoužila? Ne, to milá vládkyně jabloňového sadu setkala se s panem Podzimem. Jejich nádherné prolnutí přineslo ten nejkrásnější podzim, který si všichni lidé užili i přes mlhy a deště, nebo právě proto? Co se zrodilo z jejich intimního setkání? Poklidná hojnost, úroda a zklidnění, ze kterého čerpali lidé po celou zimu…