Náročný předvánoční čas vrcholí, do toho vás možná netěší prohlubující se zima a tma. K tomu všemu ještě většina z nás šetří, někteří ale nemají ani šetřit z čeho. Všichni se musíme společně snažit, abychom zimu přečkali v klidu, naději a bezpečí.
Úcta k předkům
Při tom všem si ale můžeme vzpomenout na naše předky, kteří kolikrát žili ve velmi nuzných podmínkách, a období zimy pro ně bylo skutečně nebezpečné. Přežití zimy bývalo výzvou a jediným úkolem, na který se celý rok připravovali. Když pomineme určité procento lidí, kteří i dnes přežívají venku bez domova, většina z nás má přece obrovské štěstí, že máme alespoň kde bydlet. Zkusme si tento „luxus“, který mnohým možná připadá jako „normální a běžný“, pořádně vychutnat a ocenit. Vděčnost nám pomůže prožít alespoň trochu štěstí, za kterým se tak všichni ženou…
Inspirace paní zimy
Tato posilující inspirace nás může mnohé naučit. Mezitím čas plyne jako řeka, a to někdy tak rychle, až se člověk nestačí divit. V mnohém to dobře možná není, ale zase se k nám blíží další cyklus, a s ním i jaro, světlo a naděje. A to je skvělé, protože máme možnost se těšit. Aneb, jak píše klasik, máme nadějné vyhlídky.
Světýlko ve tmě
Stejně jako v pohádce, kdy se na poslední chvíli objeví mihotavé světýlko v temném lese, i my můžeme zahlédnout tuto naději v dáli temnoty. Stačí se podívat při podvečerní procházce na okolní tmu, ze které vychází světýlka bytů a baráčků. Každé toto světýlko značí domov, alespoň trochu tepla a světla. Chyťme tuto nadějnou skutečnost za pačesy a přestaňme si stěžovat na náročnost života, i když na to máme někdy právo a není se čemu divit. Život je opravdu někdy náročný, ale když budeme chtít vidět světlo ve tmě, zároveň vždy uvidíme tu lepší stránku a zářivé světlo života.