Slova čínského mudrce shrnula odpovídajícím způsobem podstatu východního umění boje. Dobrým bojovníkem – takto zní učení – se může stát jen ten, koho ani během boje neovládá zlost, ani touha po pomstě, touha něco dokázat, anebo jiné city a touhy. Prvořadý cíl tréningu a boje je proto sebepoznání. Prastaré umění boje musí najednou sloužit vývoji těla a duše s jejich vzájemnou interakcí.
Existuje mnoho odvětví umění boje dálného východu, a i v hlavních větvích lze rozlišovat tisíce obměn. Můžeme je rozděli například podle toho, ze které země pocházejí, anebo například podle toho, zda používají nějakou pomůcku, zbraň ( a pokud ano, tak jakou). Se svou tisíciletou minulostí je v dnešní době jedním z nejstarších a snad nejrozšířenějších bojovných sportů Kung Fu.
Všeobecnou tendencí v dnešních obměnách přizpůsobených pro západ je, že se bohužel vytrácí úloha duševní části cviků, která se usměrňuje na sebepoznání, mizí původní obsah tělesných cviků. Z prastarých umění se tak nakonec stane jen jeden sport, kde je podstatou fyzický výkon, a dosažení lepších a stále lepších výsledků.
Jednou z nejdůležitějších částí východních bojových umění jsou techniky a způsoby, usměrňující se na ztišení vědomí. Východní mistři hlásají, že nadarmo zvítězíme nad protivníkem, prohrajeme svou bitvu, když během boje naše vědomí ustrne na jednom bodu – ať je tím bodem jeden úder, anebo pocit. Nejdůležitější je, abychom dosáhli strnulosti našeho vědomí, takového stavu, kdy dokáže naše vědomí převzít nadvládu nad našim egem. Jen v tomto stavu jsme schopni vynést nejvhodnější rozhodnutí a podle něho i jednat i v těch nejneočekávanějších situacích.
Stejně důležité je i osvojení různých technik dýchání, jejichž cílem je vyvíjení koncentrace a tímpádem mobilizace vnitřních energií. Největší mistři jsou schopni výkonu na hranici zázraku a například díky těmto způsobům učiní své protivníky neschopné boje bez toho, že by se ho dotkli třeba i prste