Na každého
samozřejmě nemá stejný vliv zkušenost z blízkosti smrti, jednoznačná podobnost
mezi vyprávěními ale v každém případě existuje. Osoby například téměř bez
výjimky tvrdí, že tímto obdrželi takové informace, které je vedly ke změně
života. Samozřejmě se to nesmí představit tak, jakoby z nemocniční postele
vstal již člově zářicí nadpozemskou velebností. Skutečností je, že většina
lidí, kteří prožili svou smrt, těžko najde zpáteční cestu do všedního života.
Ikdyž ten zážitek, kterým prošel, se dá považovat za pozitivní, vykoná v něm
takové změny, že tento pozemský svět v poměru k dokonalému dobru vidí natolik
bezútěšný, že je pro něho velice těžké se opět do něho zapojit.
Co může poskytnout
prožitek blízkosti smrti?
„Znovuzrozený
člověk” většinou přijde na to, že se již nebojí smrti. Nebojí se, neboť již ví,
že ho tam neočekává nic strašného, právě naopak. Je si vědom toho, že okamžik
smrti nezávisí na něm, a i toho, že se nemusí obávat o ty milé, kteří zde zůstanou,
protože je s nimi spojen navěky.
Lidé, kteří
prožili svou smrt, se často vrátí k pozemskému životu s nějakou univerzální
vědomostí. Mají takový pocit, že žijí v aktivním spojení se všemi bytostmi
světa, proto pro ně již nikdy neexistují věci nepřátelské, ale ani lhostejné.
Mají rádi vše a všechny, navíc živou, aktivní láskou, protož si jsou vědomi, že
někde, na úrovni vědomí jsou totožní se vším.
Jen vědomosti a
láska jsou důležité!
Život navráceného člověka se téměř vždy změní. Dostane v něm daleko
menší úlohu práce (u té, co zbyla se ale snaží o dokonalost) a větší důraz
klade na získání vědomostí a lásky. Mnozí vyprávějí o tom jevu, kdy během stavu
klinické smrti se dostali na taková místa, kde byly k dosažení veškeré
vědomosti světa. Postačili jen na něco pomyslet a ihned obdrželi veškeré
vztahující se informace. T