Z praktického
hlediska to znamená, že jsme prošli meditační cestou velké arkány od začátku až
ke konci a dosáhli jsme vrcholu učebního procesu.
Jinými slovy jsme
se stali kosmopolitními. Ve svých důsledcích to má dalekosáhlý dopad na
myšlení.
Ve stručnosti se to
dá vyjádřit asi tak, že normální člověk, jehož
mysl je zatížená výchovou, tradicemi a místními zvyky, neustále všechno
rozděluje do skupin neboli kategorií. V jeho náhledu na svět existuje
skupina lidí, na jejichž straně je autorita, to jsou ti, kteří vládnou, a
skupina lidí, kteří autoritu nemají, to jsou ti, kteří musí poslouchat. Dále je
přesvědčen, že se lidé podle svých skutků dají rozdělit na lidi špatné, což
jsou většinou ti, kteří se odmítají podřídit společnosti, a lidi dobré, kteří jsou
předurčeni k tomu, aby ty špatné trestali. Dříve například bylo
nemyslitelné, aby člověk projevil opačný názor, než hlásala církev. Za své
osobní, soukromé názory mohl být upálen.
Rozdělování lidí do
skupin na věřící a nevěřící, na členy a nečleny, na dobré a špatné, na domácí a
cizí nebo na příslušníky různých politických stran bylo vždy výhodné pro
vládnoucí jedince. Prostý lid vybil svou biologickou energii, kterou měl použít
pro vlastní, osobní vzestup, ve zbytečných šarvátkách mezi sebou. Místo, aby se
každý individuálně snažil dosáhnout co nejvyššího vědění a poznání, zápasily
mezi sebou skupiny lidí o titul Nejlepší kolektiv nebo fandily různým
fotbalovým klubům. Základní pravidlo pro úspěšného vládce bylo rozděluj a
panuj.
Sjednocení myšlení
Pouze člověk
s rozděleným myšlením, který se jinak dívá na „domácí“ a jinak na „cizí“,
který až patologicky vyzdvihuje rozdíly mezi mužem a ženou (například by
nesnesl, aby v jeho skupině byla žena), je lehce zpracovatelný
k tomu, aby se z něj stal poslouchající stroj, biologický robot.
Žádný z německých vojáků, kterým se po válce podařilo vr