Během vývoje růtných kultur vytvořil člověk nepočetná náboženství. Na některých místech je předurčilo zeměpisné umístění, kdo a jakou víru vyznává, zatímco jinde se novorozenec narodil do již daného spolku náboženství a prožil svůj život podle jeho doktrín. Naopak svoboda vyznání znamená, že každý se podle své vlastní vůle rozhodne, ke které církvi, anebo sektě chce patřit.
Místo rozdílů mezi různými náboženstvími se nyní zabývejme tím, co je v nich společného, jinými slovy, zdůrazněme nyní jednotu náboženství!
Nejdůležitější analogie.
Náboženství ve všech krajinách světa vznikla z tohoto důvodu, aby byla lidem nápomocna a podala vysvětlení vzniku nevysvětlitelných úkazů a skutečností. Stoupenci různých náboženství většinou věří v nadpřirozené síly, v bytosti pro pozemšťany neviditelné a nedoktnutelné, které – jako důkaz jejich existence – se někdy člověku i zjeví. Stoupenci víry pravidelně vyznačí jedno místo, kde se z času na čas sejdou ke cvičení své víry.
Soudržná síla spolku, místo, kde provádí rituály, kde se dostanou blíže ke svým bohům, svatým, má velice důležitou úlohu v jejich životě. Je charakteristické, že mají jednoho, anebo více vedoucích, kteří jsou hierarchicky uspořádaní a spolek usměrňují. Vyspělá etická náboženství se vždy snaží svým chováním a stylem života o dokonalost, jejich hlavním cílem je přiblížení se k božské celistvosti a svým pozemským životem zabezpečit dobrý život a štěstí po smrti.
Ve většině náboženství (samozřejmě pod různými názvy) lze najít svaté texty, které zaznámenávají základy dané víry, úlohy věřících a očekávání bohů vůči nim.
Cíle náboženství v současnosti
Mezi živými tvory naší země je jen člověk obdařen takovým vědomím, které je schopno již velice brzo vnímat pomíjivost existence. Víme, jak se narodíme a i to, že někdy – časový interval lze zhruba určit – zemřeme. Nejen my, ale i naši milí. Během našeho života se n